zavřít
Upravit životopis

Životopis

Adam Oehlenschläger byl dánský básník, představitel dánského romantismu.

Adam Oehlenschläger se narodil v rodině varhaníka a pozdějšího strážce královského zámku Frederiksbergu. Byl velmi nadaný, již v devíti letech začal psát verše. Při studiu na Posterity ' s High Schol se poprvé seznámil se skandidávskou mytologií. Při studiu na univerzitě v Kodani se seznámil s díly Goetha a Schillera.Ve dvaceti šesti letech byl uznáván jako vedoucí básník Dánska.

Po prvních básnických úspěších získal Adam Oehlenschläger státní cestovní stipendium. Čtyři roky cestoval po různých místech Evropy, seznámil se s významnými filozofy, literáty a umělci. Po návratu do Dánska přednášel na kodaňské univerzitě.

V roce 1829 byl Adam Oehlenschläger v katedrále v Lundu ve Švédsku korunován králem severské poezie. K jeho sedmdesátým narozeninám byl uspořádán veřejný festival, kde byl dekorován dánským králem. S výjimkou Ludviga Holberga neexistoval v té době žádný dánský spisovatel, který by měl takový vliv jako Oehlenschläger. Jeho píseň Der er et yndigt Land se později stala národní dánskou hymnou.

Dílo Adama Oehlenschlägera:

Adam Oehlenschläger je nejvýznamnější osobností dánského národně orientovaného romantismu. Ve svých básnických sbírkách mísil různé žánry, rušil hranice mezi nimi.

Zlaté rohy - 1802, báseň vyjadřující program národního romantismu, spjatého se severskou mytologií.
Básně - 1803, sbírka obsahuje různé básnické útvary a vyznačuje se bohatou fantazií. Její součástí je i lyrické drama Hra noci svatojánské.
Básnické spisy - 1805, základním dílem tohoto souboru je pohádková hra s orientálním námětem Aladin neoli Zázračná svítilna.

Severské básně - 1807, v tomto díle je zařazena jeho vrcholná pětiaktová tragédie Hakon Jarl. Je o pohanském náčelníkovi, který je poražen v boji křesťanským králem Olavem Tryggvasenem. Bedřich Smetana podle ní složil stejnojmennou symfonickou báseň.

Oehlenschläger psal také romance:
Severští bohové - 1819

Další díla:
Sokrates - 1835
Svatý Olaf - 1836
Dina - 1842
Kjartan a Gudrun - 1848