zavřít
Upravit životopis

Životopis

Alexandr Solženicyn byl světově proslulý ruský spisovatel, muž, který se stal svědomím Ruska. Jeho díla patří mezi politickou literaturu, jsou dokumentem o represáliích, koncentračních táborech a vězeních všech sovětských dob.

Alexandr Solženicyn prožil dětství a mládí v Rostově na Donu. Absolvoval Fyzikálně-matematickou fakultu Rostovské univerzity. Dálkově studoval Institut dějin filozofie a literatury v Moskvě. Od roku 1941 bojoval na frontách II. světové války, stal se velitelem dělostřelecké baterie. V únoru roku 1953 byl vězněn zprvu v moskevské Ljubjance, později v kárných táborech a vězeňském výzkumném ústavu. V roce 1953 onemocněl Alexandr Solženicyn rakovinou. Léčil se na onkologické klinice v Taškentu.

Od roku 1956, kdy byl propuštěn, žil ve vyhnanství ve Střední Asii. Tehdy začala jeho spisovatelská dráha. Rok po propuštění byl rehabilitován, do roku 1962 byl učitelem matematiky a fyziky.

Postoje Solženicyna vůči spisovatelské organizaci, jeho mravní neústupnost, vedly v roce 1969 k jeho vyloučení z řad organizace. Romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde měly velký úspěch.

V roce 1970 byla Solženicymu udělena Nobelova cena, nebylo mu však dovoleno osobně si ji převzít. Politická kampaň proti Solženicynovi sílila a vyústila v únoru 1974 v jeho deportaci ze země. Žil s rodinou v Německu a ve Švýcarsku, v roce 1974 se odstěhoval do USA. V roce 1994 se vrátil z emigrace zpět do Ruska. Uvítání však nebylo tak velkolepé, jak by čekal.

Po návratu do Ruska poměrně rychle upadl Alexandr Solženicyn v zapomění. To občas přerušila mediální zpráva o nějakém jeho kontroverzním výroku. Sám spisovatel o velkou publicitu nestál. Jeho životní téma příliš Rusy nezajímalo. V roce 2007 ho navštívil tehdejší ruský prezident Vladimír Putin, s nímž našel Solženicyn v mnoha směrech společnou řeč. Oba se shodli na tom, že Rusko stojí morálně nad Západem a že musí být znovu mocným impériem.

Dílo Alexandra Solženicyna:

Jeden den Ivana Děnisoviče – 1962 – literární debut, etuda ze života vězně v jednom ze sovětských táborů nucených prací. Ivan Děnisovič má v lágru strávit celkem více než tři a půl tisíce dní.

Případ na stanici Krečetovka – 1963 – obžaloba těch, kdo ve své poslušnosti horlivě a slepě plní nelidské příkazy proti svým spoluobčanům

Matrionina chalupa – 1963 – sugestivní obraz zbídačené ruské vesnice a tragický úděl prosté venkovské ženy

Rakovina – 1955-67 – příběh bývalého frontového vojáka, který přijíždí do onkologického ústavu zemřít a nakonec se uzdraví. Inspirací byl jeho vlastní boj s rakovinou, který v roce 1953 málem prohrál. Čerpal ze skutečných postav a událostí.

V kruhu prvním – 1955-67 – zkušenost s vyhnanstvím a pobytem v táborech nucených prací

Srpen čtrnáctého - 1971

Souostroví Gulag – 1973-75 – autor shromáždil existující doklady o utrpení vězňů, prozkoumal autentická svědectví více než 220 lidí, vydal i vlastní svědectví o prožitém utrpení a vytvořil tak ojedinělý lidský dokument o tragické zkušenosti ruského lidu 20. století

Rudé kolo – mnohosvazková epopej sestávající z knih.Toto dílo je realizací grandiózního záměru osvětlit uzlové body ruských dějin jako zdroje vedoucí k záhubě země:
Srpen čtrnáctého – 1971-83
Říjen šestnáctého – 1984
Březen sedmnáctého – 1986

Jak bychom měli uspořádat Rusko - 1990
Rusko v troskách - 1999
Lenin v Curychu - 2000