zavřít
Upravit životopis

Životopis

Anja Snellmanová, vlastním jménem Anja Kauranenová, je finská spisovatelka, jedna z hlavních tváří finské literatury a nejčtenější autorka své generace.

Anja Snellmanová se narodila v Helsinkách, kde také vystudovala psychologii a světovou literaturu na univerzitě. Potom začala cestovat a v Los Angeles studovala umění psát scénáře.
Zajímá se kromě jiného o sport a sama se mu také věnuje, např. lyžování, plavání potápění, jízda na koni aj.

Anju Snellmanovou baví studium krétského a řeckého jazyka, židovská kultura a egyptologie. Po většinu roku žije ve svém druhém domově na Krétě. Jejím manželem je jeden z nejznámějších finských rockových kytaristů Jukku Ormu. Se dvěma Anjinými dcerami bydlejí občas v Helsinkách.

Dílo Anji Snellmanové:

Anja Snellmanová je vynikající vypravěčka obyčejných příběhů, která boří tabu, ale přitom zachovává tradiční románovou formu. Do svých textů vkládá smyslnost, humor a originálně kombinuje fikci s realitou. Během tvorby svých téměř dvaceti románů, se stala z kultovní modly své generace uznávanou spisovatelkou. Získala několik cen a vyznamenání za literaturu. Její práce se překládají do mnoha evropských jazyků.

Anja Snellmanová má také svůj televizní pořad, píše také články do různých časopisů a novin i pro televizi. Je vůdčí osobností knižního veletrhu v Helsinkách.

Z prózy Anji Snellmanové:
Byla tady Soňa O. – 1981, česky 1992. Román je autorčiným debutem a po vydání se stal kultovní knihou mladé finské generace.

Světadíly lásky – Hlavními postavami románu jsou Alex a Oona. Je to pár, který nikdy nevytáhne paty z Finska, kde žijí, ale v jiné realitě putují z kontinentu na kontinent (Asie, Austrálie, Grónsko a další).

Čas dotyků – 1993, česky 2001. Kontroverzní román v němž autorka vypráví o vztahu mezi matkou a dcerou a tabu mezi dvěma generacemi.
V románě ošetřuje dlouhodobě nemocnou matku její mladá dcera.Ta krátce před její smrtí odhalí její bolestné tajemství, které těžce poznamenalo její život. Podivínská matka, za kterou se jako dítě styděla a později se jí i vysmívala, musela přežít rány osudu, jako byla válka, nemoci, narození druhé dcery, která byla postižená i rány věčně opilého manžela. Přitom byla kdysi přitažlivou mladou dámou, která porušila dobové konvence a oddala se vášnivé lásce. Děvčátko, které se narodilo z tohoto vztahu, musela dát k adopci. Nevyjasněný vztah dcery k matce nabývá spolu s představami o její minulosti konkrétnější podoby. Vzpomínky na mrtvou matku nevzbuzují již jen pocit nejistoty, ale i respekt a snad i něco jako lásku.