Eliška Krásnohorská, vl. Jménem Alžběta Pechová, česká básnířka, prozaička, libretistka a překladatelka, autorka knih pro mládež, průkopnice ženského hnutí, pocházela z početné rodiny pražského řemeslníka.

Vzdělání ze soukromé německé školy si Eliška Krásnohorská rozšiřovala samostatným studiem a četbou.

E. Krásnohorská přispívala do řady časopisů (Lumír, Květy, Světozor aj.) i do druhého a třetího ročníku almanachu Ruch. Překládala hlavně díla romantiků –
Byron, Puškin, Mickiewicz.

E. Krásnohorská proslula i jako libretistka, zejména k operám Bedřicha Smetany (Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola), dále pak Bendlovým a k Fibichově Blaníku.

E. Krásnohorská byla redaktorkou Ženských listů, předsedkyní Ženského výrobního spolku a zakladatelkou první dívčí střední školy Minera (1890).

Trvalé přátelství navázala se spisovatelkou Karolínou Světlou.

V roce 1922 byl Elišce Krásnohorské udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy.

Básnické sbírky:
- Z máje žití – 1871
- Ze Šumavy – 1874
- K slovanskému jihu – 1880, je inspirována bojem balkánských národů s Turky
- Letorosty – 1887, lyrické básně
- Rozpomínky – 1896, lyrické básně
- Vlaštovičky – 1883
- Šumavský robinzon – 1887
- Bajky velkých – 1889, umírněná satira na soudobý český politický život

Nejrozsáhlejší součást díla E. Krásnohorské tvoří próza, většinou romanticky založená. Později začala u ní převazovat tvorba pro děti.

Tvorba pro děti:
- Z pohádky do pohádky – 1892
- Mateřídoušky – 1892, povídky
- Pohádky zimního večera – 1892
- Do proudu žití – 1897

Dívčí romány:
- Svéhlavička – 1899
- Celinka – 1902
- Jediná – 1904

V pamětech Co přinesla léta 1 – 2 (1926) zachytila literární počátky i kulturní život druhé poloviny 19. století.