František Fajtl

spisovatel, stíhací pilot

Narození:
20. srpna 1912
Úmrtí:
4. října 2006
Upravit profil
František Fajtl, stíhací pilot za druhé světové války a autor knih s válečnou tématikou, se narodil 20. srpna 1912 v Doníně. Od svých šesti let cvičil v Sokolské jednotě Toužetín, což byla dobrá příprava na jeho pozdější dráhu profesionálního...

Životopis

František Fajtl, stíhací pilot za druhé světové války a autor knih s válečnou tématikou, se narodil 20. srpna 1912 v Doníně.

Od svých šesti let cvičil v Sokolské jednotě Toužetín, což byla dobrá příprava na jeho pozdější dráhu profesionálního pilota. V roce 1932 absolvoval obchodní akademii v Trnavanech a nastoupil základní vojenskou službu.

Byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a po její absolvování nastoupil jako poručík letectva u 2. leteckého pluku dr. Edvarda Beneše v Olomouci a Přerově.

Po obsazení Československa nacisty utekl František Fajtl do Polska, kde se přihlásil k československému zahraničnímu odboji. Po napadení Polska Německem odešel do Francie, kde se stal po vypuknutí 2. světové války příslušníkem francouzského stíhacího letectva.

Po kapitulaci Francie v roce 1940 odešel Fajtl společně s dalšími československými vojáky do Británie a stal se pilotem britské RAF (Royal Air Force). V roce 1941 byl jmenován velitelem 313. československé stíhací perutě. Zúčastnil se leteckých útoků ve Francii, Belgii a Holandsku.

28. dubna 1942 byl Fajtl díky svým úspěchům v boji jmenován velitelem 122. britské perutě „City of Bombay“ a stal se prvním Čechem, který velel anglickým a belgickým pilotům.

5. května 1942 byl František Fajtl sestřelen při náletu na severní Francii. Podařilo se mu uniknout z německého obklíčení a pěšky došel přes Pyreneje až do Španělska.
Tam se sice dostal do frankistického koncentračního tábora, ale díky britské diplomacii se dostal zpět do Anglie.

V září 1944 odletěl do Banské Bystrice, kde se zúčastnil bojů za Slovenského národního povstání. Své zkušenosti uplatnil i v bitvě o Ostravu.

Po 2. světové válce byl Fajtl vyznamenán francouzskými a britskými vysokými řády a v hodnosti podplukovníka byl pověřován vysokými funkcemi. Po únoru 1948 byl z armády propuštěn a v letech 1950-1951 uvězněn na Mírově. Po propuštění pracoval v různých profesích.

V roce 1968, v období „Pražského jara“ byl Fajtl rehabilitován a dostal hodnost plukovníka. Do veřejného života se však mohl zapojit až po listopadu 1989. Stanul v čele Svazu letců a v roce 1990 mu byla udělena hodnost generálmajora.
František Fajtl byl mimo jiné nositelem čtyř československých válečných křížů, britského Leteckého kříže za význačné činy (Distinguished Flying Cross), rytířem francouzské Čestné legie, nositelem sovětského Řádu za vítězství, Řádu Rastislava Štefánika, řádu Za vítězství a řádu Bílého lva.

Ve svých knihách popisoval František Fajtl zážitky nejen své, ale i svých přátel.
František Fajtl zemřel 4. října 2006 v Praze.

Dílo:
Bitva o Británii – o průběhu letecké bitvy o Británii
Generál nebe – vzpomínky československého válečného stíhače Františka Peřiny
bojujícího v letech 1939 – 1945 v čs. jednotkách RAF
Létal jsem s Třistatřináctkou - memoáry válečného veterána, bojové operace a
zákulisí 313. čs. stíhací perutě ve Velké Británii


Sestřelen – osobní zážitky čs. letce v Anglii, cesta okupovanou Francií zpět ke své
jednotce. 313. stíhací peruť doprovázela bombardéry s úkolem
napadnout průmyslovou zónu francouzského města Lille. Po úspěšném
splnění úkolu a při návratu zpět byl celý svaz napaden německými
stíhači. V nastalém boji se Fr. Fajtlovi podařilo sestřelit dva nepřátelské
stroje, ale sám byl následně sestřelen. S poškozeným letadlem dokázal
nouzově přistát poblíž zámku Hardifort. Podařilo se mu uniknout
německému zajetí a přes Francii a Španělsko se dostal do Gibraltaru a
odtud zpět do Anglie.
Válčil jsem v poušti – vzpomínky dělostřeleckého důstojníka R. Zdráhaly na boje 2.
světové války v Africe a na život v zajateckém táboře
Hrdina století – příběh beznohého válečného stíhače RAF Douglase Badera
Dva údery pod pás
Podruhé doma
Boje a návraty
Velel jsem stíhačům – podle pamětí generála Karla Mrázka