zavřít
Upravit životopis

Životopis

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský prozaik a dramatik.

Ivan S. Turgeněv pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě a Berlíně. Dosáhl hodnosti magistra filozofie. Patřil k liberárním představitelům ruské literatury. Spolupracoval s časopisem Sovremennik.

V roce 1852 byl I. S. Turgeněv nakrátko uvězněn po uveřejnění nekrologu na Gogola. Poté téměř dva roky musel strávit ve své vesnici pod policejním dohledem. Od druhé poloviny čtyřicátých let pobýval často ve Francii, kde se sblížil s francouzskými spisovateli (např. Flaubert, Zola). Usiloval o sbližování ruské a evropské kultury.

Dílo Ivana Sergejeviče Turgeněva:

Literární dráhu zahájil Ivan S. Turgeněv básněmi:
Paraša – 1843, poéma
Vesnice – 1846, cyklus básní

Brzy přešel k dramatu:
Měsíc na vsi – 1850, dodnes hraná komedie

Nejvíce se však věnoval próze.

Próza:
Dominantním žánrem Turgeněvovy tvorby byly krátké povídky a drobné obrázky ze života lidí a přírody rodného kraje.

Lovcovy zápisky – 1852, sbírka dvaceti pěti črt. V nich na portrétech statkářů, rolníků a nevolníků i provinční inteligence se autor snaží proniknout k podstatě ruského národního charakteru. Lovecké toulky tvoří jen vnější rámec.

Další jeho povídky se zaměřují na:

Sociální stránku venkovského života:
Mumu – 1854
Zájezdní hospoda – 1855
Nešťastná – 1869
Stepní král Lear – 1870

Charakterizují „zbytečného člověka“:
Deník zbytečného člověka – 1850
Dva přátelé – 1854
Zátiší – 1854

Jsou motivovány milostnými příběhy:
Faust – 1856
Asja – 1858
První láska – 1860
Jarní vody – 1872

Inspirovány tajemnem:
Přízraky – 1864
Příběh poručíka Jergunova – 1868
Ťuk, ťuk, ťuk – 1871
Po smrti – 1883

Romány:
Turgeněnovy romány zachycují širší společenské souvislosti. Celý cyklus románů je označován za letopis ruské inteligence.

Rudin – 1856,o nadšenci a snílkovi

Šlechtické hnízdo – 1859, vypráví o rezignaci pasivního statkáře Lavreckého na hluboký vztah s mladičkou Lízou.

Předvečer – 1860, očekávání velkých událostí

Otcové a děti – 1862, konfrontace dvou generací a nového přírodovědného názoru se starým, idylicko – romantickým. Hlavní postava Bazarov byl chápán jako představitel materialistické generace šedesátých let. Kniha se setkala s nepříznivým ohlasem.

Dým – 1867, román o zmarněné lásce. Děj se odehrává mimo Rusko, je zároveň i kritikou Rusů žijících v zahraničí.

Novina – 1877, autor se zaměřil na národní hnutí.

Na konci života se turgeněv vrátil k menším prozaickým:
Básně v próze – 1882, časopisecky

Zajímavé a podnětné jsou jeho vzpomínkové úvahy v díle:
Literární a životní vzpomínky – 1869

Ivan Sergejevič Turgeněv

64 let, dramatik, prozaik