Johannes V. Jensen byl dánský spisovatel, který se zaměřil na rozsáhlé skladby o vývoji lidstva a o mytických kořenech severských dějin. V roce 1944 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu: „Za ojedinělou intenzitu a produktivitu jeho básnické imaginace ve spojení s bohatým intelektem a odvážným, novátorským uměním stylu“.

Johannes V. Jensen vyrůstal na jutské pláni a bylo pro něj přirozené rozdělovat své zájmy mezi fakta a mýty a hledat vlastní cestu mezi minulostí a realitami přítomnosti. Jensen je hlasem Jutska a Dánska.


Johannes V. Jensen pro své bohaté projevy svého talentu považován za nejvýznamnějšího vypravěče o vítězném boji severského lidu proti přírodě a kontinuity severského ducha po celé věky.

Próza:
Den lange rejse – šestidílný cyklus,(Dlouhá cesta) 1908 – 22, z něhož byly přeloženy jednotlivé části:
Ztracená země – 1922
Ledovec – 1929
Loď – 1930
Tažení Cimbrů – 1931
Kryštof Kolumbus – 1931, rozsáhlá skladba o mytických kořenech severských dějin a vývoji lidstva.

Dále česky:
Králův pád – 1917
Kolo – 1920

Z práce zahraničního reportéra vznikají i jeho cestopisné prózy s náměty z Ameriky a exotických krajů.

V próze i poezii dokazuje, že je vynikající stylista a jazykový novátor. Kromě četných románů a povídek psal Jensen pozoruhodnou lyriku, zejména v mladších letech:
Básně – 1943