Josef Kainar byl básník, dramatik a překladatel. Pochází z železničářského rodu z Přerova. Studoval gymnázium v rodišti, poté pak v Olomouci a v Hlučíně, kde maturoval.

Jako gymnazista se Josef Kainar při přerušovaném studiu věnoval hudbě, hrál v jazzových kapelách. Hrál na koncertní úrovni na klavír, housle i kytaru. V osobní krizi v roce 1934 se postřelil při pokusu o sebevraždu.

Po Mnichovu se zapsal na filozofické fakultě s úmyslem studovat češtinu a francouzštinu. Po uzavření vysokých škol vystřídal řadu zaměstnání. Mimo jiné byl redaktorem brněnské Rovnosti a spolupracoval, po odchodu do Prahy, s Divadlem satiry.

Po 2. světové válce pracoval jako novinář, spolupracoval s divadlem a rozhlasem. Po roce 1947 se věnoval pouze literatuře.


Počátky tvorby Josefa Kainara byly ovliněny především existencionalismem. Pro jeho díle je typická ironie a zpěvnost a možnost spojovat text s hudbou.

Poezie existencialistického období - končí v poválečných letech:
Příběhy a menší básně - 1940
Nové mýty - 1946, obsahuje i známou báseň Stříhali do hola malého chlapečka
Osudy - 1947

Poezie od 50. let:
Veliká láska - 1950
Český sen - 1953
Člověka hořce mám rád - 195
Lazar a píseň - 1960, jedná se o příběhy v básních
Moje blus - 1966
Miss Otis lituje - 1969, písňové texty
Včela na sněhu - 1982, vydáno posmrtně

Jižní Morava - sbírka básní, kult lidovosti vedl Josefa Kainara až k imitacím lidové poezie, tuto sbírku doprovází fotografický cyklus K. O. Hrubého

Dětská poezie:
Zlatovláska - hra z roku 1953, báseň 1958
Říkadla - 1948
Nevídáno-neslýcháno - 1964

Drama:
Cirkus plechový - 1946, satira na válečnou a poválečnou dobu
Akce Aibiš - 1946, dramatická satira
Ubu se vrací - 1949, absurdní divadlo
Nebožtík Nasredin - 1959, komedie

Písně:
Miss Otis lituje
Bázlivá - melodie od Deep Purpie

Písně Josefa Kainara nyní hraje například Karel Plíhal.