Josef Kajetán Tyl byl zakladatelem moderního českého divadla, tvůrce národní hymny a významný prozaik.

Tylův otec byl krejčím a hudebníkem u vojska. Základní školní vzdělání získal Tyl v rodišti, od roku 1822 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a později v Hradci Králové, kde bydlel u V. K. Klicpery. Právě Klicpera v Tylovi probudil lásku k divadlu. Při studiích se Tyl živil kondicemi. Navštěvoval německá a česká divadelní představení a začal psát básně.

Na studium filozofie se Tyl vrátil do Prahy, ale jeho láska k divadlu byla příliš silná a tak se již od roku 1829 stal členem Hilmerovy kočovné divadelní společnosti. Hrál v českých hrách na českém i německém venkově a po rozpadu společnosti jezdil s různými cizími společnostmi. Tyl neuznával úroveň českých představení ve Stavovském divadle. Jeho snem bylo založit svou vlastní společnost, ale bránil mu v tom nedostatek financí.

Trvalejší místo vojenského účetního nalezl J. K. Tyl po roce 1831 v pražských josefských kasárnách. Tímto zaměstnáním si finančně polepšil a mohl se tak ve volném čase věnovat literatuře a divadlu. Tylova díla byla v té době průměrná, přesto se stal nejčtenějším českým prozaikem.

Josef Kajetán Tyl začal pracovat jako ochotnický herec, dramatický spisovatel a překladatel, redaktor a organizátor společenského života v Praze. V letech 1835 - 37 byl ředitelem českého ochotnického Kajetánského divadla, kde hrával i K. H. Mácha a K. Sabina. Činnost divadla byla později zastavena.

J. K. Tyl se znovu pokusil o samostatné divadlo v Růžové ulici, avšak česká představení se musela vrátit do Stavovského divadla. Zde byl Tyl jmenován v roce 1846 dramaturgem českých her. Jeho úkolem bylo vybírat cizí hry a ročně dodat dvě vlastní hry a šest z překladů. Tylův způsob tvorby se změnil z prózy na dramatickou tvorbu a tím se stal národem milovaným dramatikem

Josef Kajetán Tyl se mimo jiné věnoval i činnosti redaktorské. Roku 1833 se ujal redakce časopisu Jindy a nyní. Tento časopis po roce přejmenoval na Květy české a později na Květy. Uveřejňoval v nich své básně, překlady a práce jiných uznávaných autorů. Dále řídil časopis Vlastimil, vydával sborníky jako Pomněnky, České besedy a sbírku divadelních her Česká Thalia.

V letech 1846 - 47 redigoval a sám psal lidovýchovný dvouměsíčník Pražský posel, který v revoluci plnil politické úkoly. V roce 1849 vyšlo několik desítek čísel Sedláckých novin pro obyvatele venkova, byly však úředně zakázány.

Josef Kajetán Tyl často užíval pseudonymy, například H. Horský, Horník, Jan Vítek aj.

Roku 1842 opustil Tyl místo u vojenské správy a působil jako režisér a později i dramaturg českých her ve Stavovském divadle. V roce 1848 zastával funkci setníka Svornosti - součásti ozbrojené národní gardy a stal se také poslancem říšského sněmu.

Po nástupu Bachova absolutismu postihla sílící reakce i Stavovské divadlo. V roce 1851 byla divadlu odňata státní subvence a český soubor byl rozpuštěn. Tyl se stal terčem útoků některých kolegů, proto odešel z Prahy a živil se až do smrti jako kočovný herec.

Rostoucí bída a velké pracovní vypětí způsobily J. K. Tylovi předčasnou smrt. Na jeho pohřeb přišly zástupy lidí a rozloučily se s ním písní Kde domov můj. Hrob J. K. Tyla je na Mikulášském hřbitově v Plzni.
Dílo Josefa Kajetána Tyla:
Próza:
Statný Benada - 1830, historická povídka vzniklá ještě za studentských let
Mladý harfeník a starý flétnista - 1835
Hudební dobrodruzi - 1833, povídky ze současnosti
Pouť českých umělců - 1836, povídky ze současnosti
Pomněnky z Roztěže - 1838, povídky ze současnosti
Rozina Ruthardová - 1839, historická novela, námětem byla slavná historie Kutné Hory
Dekret kutnohorský - 1844, historická novela z doby vlády Václava IV. popisuje boj Čechů s cizozemci o pražskou univerzitu. Napsáním této povídky si Tyl kladl za cíl sjednotit Čechy.

Divadelní ředitel - 1840, povídky ze současnosti

Rozervanec - 1841, povídka, ve které vystupují dva hlavní hrdinové –Karel a Hynek. Karel se věnuje vlastenectví a tím překoná svou úzkost. U Hynka se projevuje sebelítost a žal, na své okolí působí depresivně a nakonec umírá.

Poslední Čech - 1844, první Tylův román
Kusy mého srdce - 1844, mladý Albert hledá sám sebe, svou osobnost a vlastenectví.
Ze života chudých - 1845
Pomněnky z hrobu nejstaršího Čecha - 1847
Chudí lidé - 1849

Divadelní hry:
Hlavní těžiště Tylovy tvorby je v divadelních hrách. Lze je rozdělit do tří skupin:

Dramatické báchorky:
Strakonický dudák aneb Hody divých žen - 1847 - dramatická báchorka, ve které dudák švanda odchází do ciziny, aby byl hoden své lásky Doroty. Společnost mu dělají hodný Kalafuna a zrádný Vocilka. Švanda díky očarovaným dudám podlehne slávě velkého světa. Nakonec se ale díky své matce a Dorotce svého očarování zbaví.

Jiříkovo vidění - 1849
Tvrdohlavá žena - 1849
Lesní panna - 1850

Historické hry:
Kutnohorští havíři - 1848, divadelní hra, jejíž děj zasahuje do doby vlády Ludvíka Jagelonského. Havíři bojují proti nespravedlnosti mincovních úředníků.

Jan Hus - 1848
Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové - 1849
Žižka z Trocnova - 1849

Činohry ze současného života:
Tyto hry se dotýkají konfliktů v měšťanském a řemeslném rodinném prostředí a těžkého hereckého života.

Paní Marjánka, matka pluku - 1845
Pražský flamendr - 1846
Paličova dcera - 1847
Bankrotář - 184
Chudý kejklíř - 1848

Samostatné místo v Tylově divadelní tvorbě má pražská lokální fraška
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- 1834, hra se zpěvy, k níž nápěv složil František Škroup. Jedna z písní Kde domov můj natolik zlidověla, že se stala českou národní hymnou.