Josef Karel Šlejhar byl autorem symbolistních a naturalistických próz.
Josef. Karel Šlejhar se narodil ve Staré Pace v rodině plátenického faktora. Studoval na reálce v Pardubicích, ale studií chemie na pražské technice musel pro nemoc...
Životopis
Josef Karel Šlejhar byl autorem symbolistních a naturalistických próz.
Josef. Karel Šlejhar se narodil ve Staré Pace v rodině plátenického faktora. Studoval na reálce v Pardubicích, ale studií chemie na pražské technice musel pro nemoc zanechat. Pracoval zejména jako chemik v cukrovaru a rok jako správce keramické továrny. Poté hospodařil na zděděném statku v Dolní Kalné v Podkrkonoší.
Po rozvodu přijal Josef Karel Šlejhar učitelské místo na obchodní akademii v Hradci Králové, potom na obchodní škole v Kolíně. Od roku 1907 až do konce života učil na dvouleté obchodní škole v Praze.
Josef Karel Šlejhar byl signatářem manifestu České moderny z roku 1895. Přispíval do Lumíru, Světozoru, Rozhledů, Ruchu, Národních listů, Moravskoslezské revue aj.
V díle J. K. Šlejhara se projevuje novost literárního projevu skutečnosti. Expresivní jazyk, zájem o přírodu, drastický pohled na mezilidské vztahy, to vše bylo charakteristickou součástí jeho stylu a zároveň výrazem odklonu české prózy od popisného realismu.
Próza:
Kuře melanchonik - 1889, první knižní novela
Rané soubory, ve kterých autor v krátkých povídkových útvarech podává obraz světa postiženého lidskou surovostí a násilím.
Dojmy z přírody a společnosti - 1894
Co život opomíjí - 1895
V rozsáhlejších povídkových knihách zpracovává Šlejhar stejné motivy zasazené opět do venkovského prostředí nebo do světa dělnických kolonií.
Zátiší - 1898
Temno - 1902
Mystické a symbolické prvky zesilují v románech:
Peklo - 1905, zde se monstrózní prostor továrny stává alegorickým obrazem inferna
Lípa - 1908, podobenství o střetu moderního agrárního podnikatele a představitele tradičního vztahu k půdě
Vraždění - 1910, popisuje surovost vesnického společenství
Povídkové soubory:
Z krajského města - 1910
Maloměstská idyla - 1911, náměty a deformovaným viděním světa se přibližuje expresionismu.
Rozvrat - 1911, ve snaze pojmenovat příčiny prociťované lidské bídy se Šlejhar v některých pozdějších prózách přiblížil morálně útočnému traktátu, např. v proticírkevně zaměřeném. Vykoupení nakonec nalézá v přírodě, jejíž věčné střídání života a smrti je jedinou spravedlností.
Konstantou autorova díla je však přesvědčení, že každý lidský život je provázen utrpením a každý mezilidský vztah je poznamenán krutostí a ponižováním.
Josef. Karel Šlejhar se narodil ve Staré Pace v rodině plátenického faktora. Studoval na reálce v Pardubicích, ale studií chemie na pražské technice musel pro nemoc zanechat. Pracoval zejména jako chemik v cukrovaru a rok jako správce keramické továrny. Poté hospodařil na zděděném statku v Dolní Kalné v Podkrkonoší.
Po rozvodu přijal Josef Karel Šlejhar učitelské místo na obchodní akademii v Hradci Králové, potom na obchodní škole v Kolíně. Od roku 1907 až do konce života učil na dvouleté obchodní škole v Praze.
Josef Karel Šlejhar byl signatářem manifestu České moderny z roku 1895. Přispíval do Lumíru, Světozoru, Rozhledů, Ruchu, Národních listů, Moravskoslezské revue aj.
Dílo Josefa Karla Šlejhara:
V díle J. K. Šlejhara se projevuje novost literárního projevu skutečnosti. Expresivní jazyk, zájem o přírodu, drastický pohled na mezilidské vztahy, to vše bylo charakteristickou součástí jeho stylu a zároveň výrazem odklonu české prózy od popisného realismu.
Próza:
Kuře melanchonik - 1889, první knižní novela
Rané soubory, ve kterých autor v krátkých povídkových útvarech podává obraz světa postiženého lidskou surovostí a násilím.
Dojmy z přírody a společnosti - 1894
Co život opomíjí - 1895
V rozsáhlejších povídkových knihách zpracovává Šlejhar stejné motivy zasazené opět do venkovského prostředí nebo do světa dělnických kolonií.
Zátiší - 1898
Temno - 1902
Mystické a symbolické prvky zesilují v románech:
Peklo - 1905, zde se monstrózní prostor továrny stává alegorickým obrazem inferna
Lípa - 1908, podobenství o střetu moderního agrárního podnikatele a představitele tradičního vztahu k půdě
Vraždění - 1910, popisuje surovost vesnického společenství
Povídkové soubory:
Z krajského města - 1910
Maloměstská idyla - 1911, náměty a deformovaným viděním světa se přibližuje expresionismu.
Rozvrat - 1911, ve snaze pojmenovat příčiny prociťované lidské bídy se Šlejhar v některých pozdějších prózách přiblížil morálně útočnému traktátu, např. v proticírkevně zaměřeném. Vykoupení nakonec nalézá v přírodě, jejíž věčné střídání života a smrti je jedinou spravedlností.
Konstantou autorova díla je však přesvědčení, že každý lidský život je provázen utrpením a každý mezilidský vztah je poznamenán krutostí a ponižováním.