Paul Guimard je francouzský publicista a prozaik.

Paul Guimard vyrostl v kraji Loire – Atlantique. Byl bytostně zakořeněn v Bretani, kterou považoval za svůj druhý domov, přestože žil později převážně v Paříži. Byl také obdivovatelem moře a mořeplavců, sám se zúčastnil několika plaveb kolem světa. Začínal jako novinář, po válce pracoval v rozhlase, ale později se věnoval převážně literatuře.


Hrdinové románů Paula Guimarda žijí ve společnosti, v níž dominující materiální zájmy silně ohrožují lidské vztahy a zakrývají pravý smysl života. Často vedou i ke ztrátě životního optimismu.

Romány:
Guimard je autorem šesti románů, ceněných literární kritikou i čtenáři. Má smysl pro jemný humor, používá i zžíravé ironie.

Falešní bratři – 1956. První autorův román, útočící proti maloměšťáctví . Román získal Cenu humoru, přestože jak autor dodává, šlo o „krásné nedorozumění“, neboť se sám domníval, že píše tragédii.

Ulice du Hävre – 1957, román získal Cenu Interallié

Ironie osudu – 1961

Věci života – 1967, oceněný jako nejlepší román roku 1968. Stal se také námětem stejnojmenného filmu, který byl rovněž vyznamenán, a to filmovou cenou Delluc 1970. V románu zobrazuje autor tragickou událost – automobilovou nehodu. Hlavní postavou příběhu je čtyřiačtyřicetiletý advokát Pierre Delhomeau. Ten si nyní tváří v tvář smrti uvědomuje, jak málo si vážil všedních, prostých radostí a jak jsou lidé lhostejní k okolnímu světu, dokud sami bezstarostně žijí.

Špatné počasí – 1976, v příběhu se hlavní hrdina zamýšlí nad svým vztahem k životu. Vede neustále meditace sám nad sebou, někdy jako úspěšný ředitel reklamní kanceláře, později jako nadějný student AVU. V kritickém okamžiku si uvědomuje skutečné lidské hodnoty, pro které stojí za to žít.

Věci života a Špatné počasí tvoří dvojici, kterou francouzská kritika prohlásila v té době za dosavadní nejlepší autorovu tvorbu.

Říše moří – 1978, vyprávění desetičlenné posádky plachetnice o cestě kolem světa a věnované „věcem moře“.