zavřít
Upravit životopis

Životopis

Uwe Tellkamp je jedním z nejoslavovanějších německých spisovatelů.

Uwe Tellkamp se narodil v Drážďanech v bývalé NDR. Aby mohl studovat na lékařské fakultě, zavázal se ke tříleté službě v Německé lidové armádě. Protože ale odmítl zasáhnout proti demonstrantům, bylo mu studium zamítnuto a dva týdny strávil ve vězení. Do roku 1989 pracoval jako dělník.

Poté mohl Uwe Tellkamp začít opět studovat a po absolvování medicíny působil jako úrazový lékař. Záhy se však začal věnovat jen psaní. To na nějakou dobu přerušil, protože se věnoval svému lékařskému povolání. K psaní se vrátil až v roce 2005. Jak sám říká, to již psal nepřetržitě a disciplinovaně, proto se mu podařilo během tří let dokončit svůj třígenerační román Věž.

Dílo Uweho Tellkampa:

Prestižní literární cenu Ingeborg Bachmannové získal Uwe Tellkamp již za výňatek z ještě rozepsaného románu -
Spánek v hodinách

Ledňáček – 2005, kritici tohoto díla se přeli o jeho způsob zobrazení pravicového terorismu

Věž – 2008, třígenerační román s podtitulem - Dějiny potopené země. Téměř tisícístránkový román je označován německou literární kritikou za dlouho očekávané dílo o převratných událostech roku 1989. Věž (Der Turm) získala v roce 2008 na frankfurtském knižním veletrhu Německou knižní cenu. V přednáškovém sále pražského Goethe Institutu bylo doslova nabito, když tam Uwe Tellkamp četl úryvky ze jmenované knihy. Tellkamp připouští, že zpočátku vůbec netušil, jak objemná kniha vznikne. Jasno měl jen v tom, že nepůjde o povídku, protože ta se na rozdíl od románu vyznačuje omezeným prostorem a dějem.

Názor kritiky, že jde o román o „převratu“, považuje autor za sporný. Spojují s ním otevření hranic, ale se i přestali bát mluvit o svých zážitcích z války, o nichž předtím mlčeli celá desetiletí. Z podtitulu Dějiny potopené země, získávají někteří čtenáři dojem, že s pádem NDR zanikla také „věžní společnost“. I sám autor byl zpočátku přesvědčen, že „věžní společnost“ zanikla s převratem. Mezitím však svůj názor změnil. Kniha má velkou odezvu také ve starých spolkových zemích. Lidé píší ze všech koutů Německa, líčí svoje osudy a traumata. Tellkamp říká, že si připadá jako lékař německých duší. Všechny tyto reakce musí mít příčiny v dnešní době. Proto tyto „Věže“ musí existovat i dnes.

Zajímavé je i autorovo vysvětlení, proč se děj románu odehrává v Drážďanech, přestože za dějiště převratných změn bývá považován Berlín. Uwe Tellkamp žil, stejně jako jeho románové alter ego Christian ve Věžní ulici, jakémsi ústraní v drsné realitě bývalé NDR. Proto znal lépe Drážďany než Berlín. Tak obsáhlý román musí vycházet z elementárních znalostí dialogů mezi lidmi, humoru, každodenních problémů či tabu. Zastává názor, že změna přišla právě z provinčních měst např. Lipska a Drážďan a ne z Berlína.
Téměř v závěru knihy vystupuje do popředí výrazný průmyslový svět reprezentovaný dělnickým prostředím chemičky, elektrárny a vězením. Zdaleka tu nejde jen o izolovaný svět lidí žijících ve starých secesních vilách na kopci nad městem.

Uwe Tellkamp

49 let, prozaik, lékař