Vojtěch Fischl byl básník, prozaik a překladatel.

Vojtěch Fischl pochází z české židovské rodiny. Po maturitě na gymnáziu vystudoval práva a sociologii na Karlově univerzitě (1938). V té době se již věnoval publistice a literatuře. Rovněž spolupracoval s rozhlasem.

Za 2. světové války žil Viktor Fischl v Londýně, kde byl zaměstnancem ministerstva zahraničí v československé exilové vládě. Úzce spolupracoval s Janem Masarykem.
V letech 1945 – 49 působil jako tiskový přidělenec československého velvyslanectví v Londýně. Svého úřadu se v roce 1949 vzdal a vystěhoval se do Izraele. Tam přijal nové jméno Avigdor Dagan, pod kterým podepisoval své hebrejsky psané práce. Mnoho let působil i v diplomatických službách Izraele.


Dílo Viktora Fischla se dělí na dvě části. První, do konce čtyřicátých let, zahrnuje převážně poezii, druhá, od poloviny sedmdesátých let prózu.

Poezie:
Fischl zahájil svou literární činnost básněmi. Jako medidativní lyrik měl blízko k poezii Františka Halase a Otokara Fischera. Pro jeho předválečné sbírky je charakteristická melodičnost, převažují v nich pocity nejistoty v chaotickém světě, časté jsou motivy smrti.

Kniha nocí – 1936
Hebrejské melodie – 1936

Lyrický zápisník – 1946, shrnuje verše vydané za války v Londýně včetně sbírek:
Evropské žalmy
Mrtvá ves – elegie nad vyhlazením Lidic

Krása šedin – 1992, básnická bilance dosavadní tvorby obsahuje víru v lepší budoucnost a vzpomínky na milovanou Prahu.

Próza:
Jako prozaik se Fischl uplatnil až v sedmdesátých letech.

Píseň lítosti – 1948, novela líčí zánik židovské pospolitosti v malém židovském městečku. Dílo vyhrálo soutěž Evropského literárního klubu, ale jeho vydání bylo zakázáno. Česky vyšlo až v roce 1982 v Torontu.

Jeho fylozoficky koncipované romány si kladou otázky o vztahu k Bohu, hledání pravdy a odpovědnosti.

Kuropění – 1975 Curych. Lyricko – teologický román o stárnoucím lékaři a jeho vnitřním zápase ve vztahu k Bohu. (česky v roce 1991 v Praze).

Hovory s jabloní – 1999

Vzpomínkové prózy s autobiografickými motivy:
Všichni moji strýčkové – Curych 1987, Praha 1995
Rodný dům - 2000

Pátá čtvrť –Curych 1989, Praha 1991, námětem této prózy jsou osudy obyvatel zanikajícího židovského města v Praze.

Náměty z holocaustu i ze současného života v nové vlasti:
Jeruzalémské povídky – Kolín n. Rýnem 1985, Praha 1991

Trilogie:
Dvorní šašci – 1990, filozofická próza jejímž tématem je pomsta za zločiny v koncentračním táboře

Ulice zvaná Mamilah – 1999
Loučení s Jeruzalémem – 1999

Zkušenosti diplomata a setkání s mnoha zajímavými lidmi, využil autor v prózách:
Hovory s Janem Masarykem – Tel Aviv 1952, Praha 1991
Setkání – 1994
Povídky ze starého cylindru – 1998

Vy, soudci athénští - 2005

Psal i pro děti :
Strýček bosko – 1993

Některé Fischlovy práce vyšly také v angličtině a hebrejštině, sám překládal práce pražskýck německých autorů. Do češtiny přebásnil Knihu žalmů a Píseň písní.