Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel.

Vladimír Holan se narodil v rodině hospodářského správce v Praze. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje.

Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku - Blouznivý vějíř.

S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927 - 35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě.

Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další.

Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do ciziny. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii.

V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně.

Vladimír Holan zemřel v Praze a je pochován na Olšanech.


Více než tři desítky básnických sbírek a skladeb Vladimíra Holana mají společného jmenovatele ve zcela osobitém a nenapodobitelném nakládání s jazykem. K tomu přistupuje slovní novotvoření či naopak aktualizace archaismů.

Poezie:
Blouznivý vějíř - 1926, první básnická sbírka inspirovaná poetismem a poetikou Moderní revue

Ve sbírkách třicátých let vytváří originální poetiku a složitou meditativní lyriku. Střetávání absolutních protikladů vyvolává neustále napětí, zápasí o postižení smyslu života.
Triumf smrti - 1930
Vanutí - 1932
Oblouk - 1934
Kamení, přicházíš ... - 1937

Vnější události na konci třicátých let - válka ve Španělsku a v Habeši, Mnichov - vyvolaly v Holanovi básnickou reakci v pamfletických útocích na zlo ztělesněné fašismem a ve vizích světové tragédie.
Září 1938 - 1938
Odpověď Francii
Zpěv tříkrálový
Sen - 1939
První testament - 1940

Některé sbírky z období války byly vydány v roce 1946 v souhrnné knize Havraním brkem.

Dynamická doba 2. světové války a německé okupace svým způsobem přispěla k posílení epického prvku v Holanově tvorbě.
Zahřmotí - 1940, jazykově experimentující lyrika
První testament - 1940

Terezka Planetová - 1943, básnická povídka na motivy autobiografické črty Leoše Janáčka Moje děvče z Tater

Cesta mraku - 1945, baladická skladba

Tragická dramata plná osudovosti s lyrickými reflexemi dosáhla vrcholu sbírkami.
Příběhy - 1963
Noc s Hamletem - 1964

Uvolnění válečného napětí podnítilo Holana k oslavným veršům v knihách:
Dík Sovětskému svazu - 1945
Panychiáda - 1945
Rudoarmějci - 1947
Tobě - 1947

Dokument - 1949, svazek básní, třetí skladba Rudoarmějci - osmnáct portrétů řadových vojáků psaných prostým, prozaickým veršem, pokračuje v linii básní-příběhů.

Po odmlčení v padesátých letech se Holan v šedesátých letech prezentoval sbírkami expresivní lyriky:
Trialog - 1964
Bolest - 1965
Na sotnách - 1967
Asklepiovi kohouta - 1970

Posledními, posmrtně vydanými, knihami byly:
Předposlední - 1982
Sbohem? - 1982
Tyto knihy jsou jakýmsi deníkem, v nichž si autor klade opět otázky bytí.

Pro děti:
Bajaja - 1955

Básnická próza a eseje:
Kolury - 1932, jde o dva největší deklinační kruhy na nabeské kouli, protínající se na světových pólech
Torzo - 1933
Lemuria - 1940, deník z let 1934 - 38
Hadry, kosti, kůže - 1946, z období války

Vladimír Holan také překládal spřízněné básníky z mnoha literatur, zvláště pak německé, francouzské, ale i z literatur slovanských zemí.

Tvorba Vladimíra Holana je pro svou filozofickou hloubku i volbu jazykových prostředků čtenářsky náročná, patří k vrcholným dílům české poezie.