Zdeněk Matěj Kuděj byl prozaik a novinář z okruhu Jaroslava Haška.

Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdeněk Marian Krejčí, se narodil v rodině železničního inženýra. Rodina se často stěhovala a to vzbudilo v jejich synovi tulácké sklony.
Studium na gymnáziu nedokončil a stal se lékárnickým praktikantem. Vojenské službě se vyhnul předstíráním duševní choroby.

V roce 1903 se Z. M. Kuděj vydal do Hamburku, kde v kartách vyhrál na cestu do Ameriky. V USA a Kanadě strávil šest let trampováním a prací v nejrůznějších zaměstnáních.

Po návratu do vlasti se Z. M. Kuděj stal členem bohémské skupiny kolem Jaroslava Haška. Své zážitky z cest publikoval v novinách, především v Právu lidu. V letech 1813 – 14 se toulal s Jaroslavem Haškem po středních Čechách, poté strávil několik let na Podkarpatské Rusi. Po návratu se nastálo usadil v Čechách a věnoval se literární činnosti.


Prózy Zdeňka Matěje Kuděje se blíží lidovému vypravěčství, dokládají autorův smysl pro humor a vyhraněné sociální cítění. Jeho tvorba obnáší na třicet reportážních románů a povídkových souborů:

Bídné dny a jiné povídky – 1913
Hostem u baťušky cara – 1914
Z Nového světta – 1918
Zlá svoboda – 1919

Sid – 1941, čtyřdílný výbor povídek

Horalská republika – 1932. Román, pro který získal materiál při pobytu na Podkarpadské Rusi.

Ve dvou se to lépe táhne – 1923,1924, zfilmováno. Dvoudílné vzpomínky na život předválečné umělecké bohémy a výlety s Jaroslavem Haškem.

Kuděj rovněž překládal z angličtiny a ruštiny.