Bohuslav Balbín

historik, učitel, jezuita

Narození:
3. prosince 1621
Úmrtí:
29. listopadu 1688
Upravit profil
Bohuslav Balbín, jezuita a vlastenec, byl největší český barokní historik. Bohuslav Balbín pocházel z nezámožné zemansko-měšťanské katolické rodiny, která za třicetileté války zchudla. Otec mu záhy zemřel a Balbín prožil dětství u příznivce...

Životopis

Bohuslav Balbín, jezuita a vlastenec, byl největší český barokní historik.

Bohuslav Balbín pocházel z nezámožné zemansko-měšťanské katolické rodiny, která za třicetileté války zchudla. Otec mu záhy zemřel a Balbín prožil dětství u příznivce rodiny pana Oty z Oppersdorfu na zámku v Častolovicích. Vychován byl v zaníceně věřícím a pověrčivém katolickém prostředí se silným mariánským kultem. Od roku 1631 navštěvoval jezuitské školy a v patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. Už v dětství projevoval zájem o historii. Jako sedmiletý údajně několikrát přečetl Hájkovu kroniku. Zajímal se také o přírodu.

V roce 1639 začal Bohuslav Balbín studovat v pražském Klementinu filozofii. Studium ukončil doktorátem. V roce 1642 provázel na cestách po českých zemích španělského jezuitu Rodriga Arriagu. Ten v Praze vyučoval teologii. Bohuslav Balbín poznával na cestách s Arriagou dosud neznámá místa, seznamoval se s mnohými pamětihodnostmi a z knihoven a archivů získával cenné materiály. Ty se pak staly základem pro Balbínovu pozdější historickou práci.

V letech 1642 - 45 vyučoval Bohuslav Balbín na jezuitských školách v Třeboni a v Praze. Od roku 1646 začal studovat teologii. Pokračoval ve sbírání historických pramenů, psal latinské básně. V roce 1649 byl vysvěcen na kněze. Na vlastní žádost působil několik let jako misionář v mnohých českých krajích. Jak sám uváděl, podařilo se mu získat pro katolickou víru mnoho lidí, aniž by musel použít pohrůžek nebo násilí.

V roce 1653 byl Bohuslav Balbín jezuitským řádem vyslán, aby pokračoval ve vyučování. Učil v Praze, Českém Krumlově, Kladsku, Brně, Jičíně a v Jidřichově Hradci. Byl výborným a oblíbeným učitelem.
Na místech svého misionářského i učitelského působení stále sbíral materiál o historii i o současném stavu Čech. Pří této sběratelské činnosti zachránil mnoho starých českých knih a jiných písemných památek.

V roce 1661 musel Bohuslav Balbín z nařízení představených řádu ukončit svoji pedagogickou činnost. Příčinou byl údajně nějaký mravnostní poklesek, jehož se dopustil ve styku s žáky. Je však pravděpodobnější, že svoji úlohu sehrálo podezření z přílišné lásky k národu.

Bohuslav Balbín byl poslán nejprve do Jičína a v roce 1663 do Klatov, aby jako historik sepsal dějiny české provincie jezuitského řádu. Práci na dějinách nikdy nedokončil. Pokračoval však v průzkumech knihoven, archivů a různých památek.

V roce 1687 byl Bohuslav Balbín podruhé raněn mrtvicí a upoután na lůžko. Své dílo nemohl sám psát, proto už jen diktovat. Ale až do své smrti v práci nepolevil.

Dílo Bohuslava Balbína:

Balbínovo historické a vlastivědné dílo je neseno v katolickém a protireformačním duchu. Objevuje se v něm víra v zázraky a nadpřirozené síly, což bylo pro dobu, v níž Balbín žil, i pro jeho osobní založení a výchovu charakteristické. Dílo je však prodchnuto horoucí láskou k vlasti, její slavné minulosti a k českému jazyku. V těžkých dobách pomohlo Balbínovo dílo k udržení a zachování znalosti historie českého národa, která se stala jedním ze zdrojů jeho obrody. Bylo i podnětem a inspirací k historickým pracem jeho přátel a následovníků, jako byli např. Jiří Crugerius, T. Pešina, Jan Tanner, Jan Kořínek nebo o generaci mladší J. F. Beckovský. Obrovské množství cenného materiálu o Čechách Balbínovy doby i o Čechách minulých se stalo podkladem pro osvícenský a obrozenecký dějepis.

Bohuslav Balbín napsal i několik divadelních her, což patřilo k povinnostem profesora rétoriky. Také napsal a vydal životopis prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic a psal genealogické spisy.

Otázky řečnické - 1677, učebnice z teorie řečnictví
Traktát o zvelebení řečnictví - 1688

Historické práce o mariánských poutních místech:
Kladská Varta
Tuřany u Brna
Svatá Hora u Příbrami - toto dílo bylo napsáno latinsky

Včelí roj - latinská sbírka básní

Obrana jazyka slovanského, zvláště českého - tiskem latinsky 1775 a česky 1869. Nejproslulejší a nejznámější Balbínovo dílo. Původní název Stručná, ale pravdivá rozprava o kdysi šťastném, nyní však přežalostném stavu Království českého. V díle se projevuje Balbínovo silné slovanské povědomí a české státoprávní cítění, láska k českému jazyku a především velké vlastenectví.

Epitome historica Rerum Bohemicarum seu Historia Boleslaviensis - 1669, Výtah z dějin českých aneb historie boleslavská, dílo o českých dějinách obsahuje výklad českých dějin od počátků křesťanství do roku 1526, popisující především dobu krále Karla IV. Dílo bylo po církevní cenzuře předáno do tisku v roce 1669. Na zásah nejvyššího purkrabího Ignáce Bořity z Martinic byl tisk zastaven a kniha poslána k nové cenzuře. Purkrabí kritizoval Balbínovi chválu exulanta Stránského, zmínku o volitelnosti českého trůnu a vůbec Balbínovo nekritické vlastenectví. Epitome byl nakonec vydán v roce 1677 na zásah některých Balbínových přátel z řad šlechty.

Miscellanea historica Regni Bohemiae - 1679, Rozmanitosti z historie Království českého, nejrozsáhlejší Balbínovo dílo. Původně autor zamýšlel vytvořit obsáhlé syntetické dějiny, nakonec pak vydával velký nahromaděný materiál v tematických řadách. Dílo bylo rozvrženo do dvou řad vždy po deseti knihách. Za života Balbína vyšlo osm knih z první desítky a dvě z druhé desítky. Knihy obsahovaly přírodní a zeměpisné poměry, místopis Čech, osídlení, jazyk a zvyky, životopisy českých světců, úvahy o původu Čechů, dějiny českých panovníků, rodopisy české šlechty, dějiny far a pražských biskupů. V rukopise pak zůstaly poslední dvě knihy z první desítky, které byly vydané v letech 1776 - 80. Kniha Bohemia docta - Čechy učené byla první českou literární historickou knihou.