Dante Alighieri italský středověký básník, významně přispěl k vývoji jazykovědy a italské jazyka a k vývoji politické filozofie. Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury.
Dante Alighieri...
Životopis
Dante Alighieri italský středověký básník, významně přispěl k vývoji jazykovědy a italské jazyka a k vývoji politické filozofie. Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury.
Dante Alighieri pocházel z nezámožné městské šlechty. Navštěvoval jednu z řádových škol ve Florencii - dominikánskou u Santa Maria Novella nebo františkánskou u Santa Croce. V letech 1285 - 1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Zde však nesložil žádné zkoušky a nezískal žádný univerzitní gradus, zřejmě ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži a možná i v Padově. Dosáhl značného vzdělání. Zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví. Jeho vzorem byla především antická poezie.
Od svých jedenácti let byl Dante Alighieri zasnouben s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou se i oženil. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti.
Dante se nejpozději roku 1295 aktivně se zapojil do politického života ve Florencii. Formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků, neboť politiky se mohli ve Florencii zúčastnit pouze členové cechů. V roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byly poraženi příslušníci šlechtické strany - ghibellinové. Dante Alighieri stál na straně cerchiovců.
Hlubokým citem, který poznamenal celoživotní Dantovu tvorbu, byla láska k Beatrici. Beatrice zemřela v roce 1290.
V roce 1300 se stal priorem městského státu Florencie. Přestože se tato funkce vykonávala pouze dva měsíce, zastával ji Dante v době, kdy se rozhodovalo o dalším osudu města. V probíhajícím sporu sporu s papežem Bonifácem VIII., který chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné, zaujal protipapežské stanovisko.
Jako stoupenec protipapežské strany musel v roce 1302 odejít z Florencie a zbytek života prožil ve vyhnanství ve Veroně a Ravenně pod ochranou knížat obou městských států. Básník putoval Itálií celých 15 let - pobýval v Arezzu, Bologni, Padově, na dvorech vlivných přátel. Tato zdánlivě nekončící pouť, během níž se setkával s celou řadou vlivných postav italského středověku, mu vnukla myšlenku, jak pojmout velkolepé dílo. Chtěl tímto dílem oslavit svou lásku způsobem, jakým žádná žena nebyla nikdy oslavena.
Poslední léta svého života, kdy dokončoval Božskou komedii, strávil Dante Alighieri v Ravenně. Tady s ním žili oba synové. Ti se již usadili ve Veroně a vybudovali si tu existenci. Žila zde i jeho dcera. Synové i dcera ošetřovali Alighieriho v posledních dnech života, kdy se zřejmě nakazil malárií. V Ravenně je také Dante Alighieri pohřben.
Tvorbu Dante Alighieriho Jeho ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari a její předčasná smrt. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti. Prožitek lásky k Beatrici, touha po návratu do rodného města, sny o sjednocení Itálie, to vše zanechalo své stopy v největším Dantově díle – v eposu Božská komedie.
La vita nuova - 1291, Nový život, sborník milostné poezie o jeho lásce k Beatrici. Jednotlivé sonety a kanzony jsou spojeny komentářem.
De vulgari eloquentia – 1304, O řeči lidové, nedokončený traktát psaný latinsky. Dante je považován za tvůrce spisovné italštiny, kterou svými díly prosadil.
Il convivio - 1307, Hostina, nedokončeno, pokusil se zapsat všechno vědění tehdejší doby
De monarchia – 1310, O jediné vládě, latinský spis, který má velký význam pro dějiny politické filozofie
La divina commedia - 1307-1321, Božská komedie, knižně 1472. Alegorická básnická skladba v toskánském dialektu italštiny. V díle vystupuje velké množství historických a mytologických postav i Dantových současníků (např. Homér, Ovidius, Orfeus, Sokrates, Alexandr Veliký, Filip IV. Sličný atd.). Božská komedie je obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problémů celého tehdy známého světa. Obsahuje 3 oddíly: Peklo, Očistec a Ráj. Umělecky nejsilnější částí je Peklo. V Očistci a Ráji je mnoho scholastické moudrosti a křesťanské symboliky.
- Inferno - Peklo. Vize temného hvozdu – alegorie světa, v němž básník zbloudil v půli života a střetne se v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu s třemi alegorickými šelmami. Vlastní peklo je vylíčeno ve 33 zpěvech. V pekle se Dante doprovázen Vergiliem střetne s řadou svých známých, přátel i odpůrců, vladařů, filozofů i teologů, se kterými vede dialog. Odtud se básník dostává do Očistce.
- Purgatorio - Očistec. Má podobu ostrova s horou a je opět vylíčeno ve 33 zpěvech, básník prochází nejdříve1. pásmem - předočistcem a poté pak 7 pásmy očistce, které odpovídají 7 hlavním hříchům – pyšní, závistivci, hněvivci, duševní lenivci, lakomci, nestřídmí, smilníci. Na konci očistce – v 9. pásmu – rajském lese se básníka ujímá Beatrice.
- Paradiso - Ráj. Kající se básník je přítomen symbolickým výjevům u stromu Poznání a očištěn vodou z říčky Eunoé. V dalších 33 zpěvech Dante putuje 9 sférami blažených.
Eclogues – 1319
Quaestio de situ aque et terre – 1320
Dante Alighieri pocházel z nezámožné městské šlechty. Navštěvoval jednu z řádových škol ve Florencii - dominikánskou u Santa Maria Novella nebo františkánskou u Santa Croce. V letech 1285 - 1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Zde však nesložil žádné zkoušky a nezískal žádný univerzitní gradus, zřejmě ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži a možná i v Padově. Dosáhl značného vzdělání. Zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví. Jeho vzorem byla především antická poezie.
Od svých jedenácti let byl Dante Alighieri zasnouben s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou se i oženil. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti.
Dante se nejpozději roku 1295 aktivně se zapojil do politického života ve Florencii. Formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků, neboť politiky se mohli ve Florencii zúčastnit pouze členové cechů. V roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byly poraženi příslušníci šlechtické strany - ghibellinové. Dante Alighieri stál na straně cerchiovců.
Hlubokým citem, který poznamenal celoživotní Dantovu tvorbu, byla láska k Beatrici. Beatrice zemřela v roce 1290.
V roce 1300 se stal priorem městského státu Florencie. Přestože se tato funkce vykonávala pouze dva měsíce, zastával ji Dante v době, kdy se rozhodovalo o dalším osudu města. V probíhajícím sporu sporu s papežem Bonifácem VIII., který chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné, zaujal protipapežské stanovisko.
Jako stoupenec protipapežské strany musel v roce 1302 odejít z Florencie a zbytek života prožil ve vyhnanství ve Veroně a Ravenně pod ochranou knížat obou městských států. Básník putoval Itálií celých 15 let - pobýval v Arezzu, Bologni, Padově, na dvorech vlivných přátel. Tato zdánlivě nekončící pouť, během níž se setkával s celou řadou vlivných postav italského středověku, mu vnukla myšlenku, jak pojmout velkolepé dílo. Chtěl tímto dílem oslavit svou lásku způsobem, jakým žádná žena nebyla nikdy oslavena.
Poslední léta svého života, kdy dokončoval Božskou komedii, strávil Dante Alighieri v Ravenně. Tady s ním žili oba synové. Ti se již usadili ve Veroně a vybudovali si tu existenci. Žila zde i jeho dcera. Synové i dcera ošetřovali Alighieriho v posledních dnech života, kdy se zřejmě nakazil malárií. V Ravenně je také Dante Alighieri pohřben.
Dílo Dante Alighieriho:
Tvorbu Dante Alighieriho Jeho ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari a její předčasná smrt. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti. Prožitek lásky k Beatrici, touha po návratu do rodného města, sny o sjednocení Itálie, to vše zanechalo své stopy v největším Dantově díle – v eposu Božská komedie.
La vita nuova - 1291, Nový život, sborník milostné poezie o jeho lásce k Beatrici. Jednotlivé sonety a kanzony jsou spojeny komentářem.
De vulgari eloquentia – 1304, O řeči lidové, nedokončený traktát psaný latinsky. Dante je považován za tvůrce spisovné italštiny, kterou svými díly prosadil.
Il convivio - 1307, Hostina, nedokončeno, pokusil se zapsat všechno vědění tehdejší doby
De monarchia – 1310, O jediné vládě, latinský spis, který má velký význam pro dějiny politické filozofie
La divina commedia - 1307-1321, Božská komedie, knižně 1472. Alegorická básnická skladba v toskánském dialektu italštiny. V díle vystupuje velké množství historických a mytologických postav i Dantových současníků (např. Homér, Ovidius, Orfeus, Sokrates, Alexandr Veliký, Filip IV. Sličný atd.). Božská komedie je obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problémů celého tehdy známého světa. Obsahuje 3 oddíly: Peklo, Očistec a Ráj. Umělecky nejsilnější částí je Peklo. V Očistci a Ráji je mnoho scholastické moudrosti a křesťanské symboliky.
- Inferno - Peklo. Vize temného hvozdu – alegorie světa, v němž básník zbloudil v půli života a střetne se v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu s třemi alegorickými šelmami. Vlastní peklo je vylíčeno ve 33 zpěvech. V pekle se Dante doprovázen Vergiliem střetne s řadou svých známých, přátel i odpůrců, vladařů, filozofů i teologů, se kterými vede dialog. Odtud se básník dostává do Očistce.
- Purgatorio - Očistec. Má podobu ostrova s horou a je opět vylíčeno ve 33 zpěvech, básník prochází nejdříve1. pásmem - předočistcem a poté pak 7 pásmy očistce, které odpovídají 7 hlavním hříchům – pyšní, závistivci, hněvivci, duševní lenivci, lakomci, nestřídmí, smilníci. Na konci očistce – v 9. pásmu – rajském lese se básníka ujímá Beatrice.
- Paradiso - Ráj. Kající se básník je přítomen symbolickým výjevům u stromu Poznání a očištěn vodou z říčky Eunoé. V dalších 33 zpěvech Dante putuje 9 sférami blažených.
Eclogues – 1319
Quaestio de situ aque et terre – 1320