Ivo Fleischmann

překladatel, básník

Narození:
21. června 1921
Úmrtí:
7. července 1997
Upravit profil
Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny. Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940. Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v...

Životopis

Ivo Fleischmann byl lyrický básník a překladatel z francouzštiny.

Ivo Fleischmann se narodil v rodině advokáta. Vystudoval francouzské a reálné gymnázium v Praze, maturoval v roce 1940.

Za 2. světové války pracoval Ivo Fleischmann v truhlářské dílně a byl zapojen do protifašistického odboje. V květnu roku 1945 byl spoluzakladatelem deníku Mladá fronta a podílel se i na založení stejnojmenného nakladatelství.

Od roku 1946 byl Ivo Fleischmann kulturním přidělencem na československém velvyslanectví v Paříži, v dalších letech působil na ministerstvu kultury v Praze, jako redaktor Lidových novin, publikoval v řadě novin a časopisů.

Od roku 1964 vykonával Ivo Fleischmann funkci kulturního rady v Paříži, kde v roce 1969 požádal o politický azyl.

Dílo Ivo Fleischmanna:

Do roku 1986 se Ivo Fleischmann věnoval odborné práci. Napsal mj. na 200 hesel o české a slovenské literatuře do francouzských encyklopedií. Poté se zabýval pouze literární činností.

Básnické sbírky:
V prvních sbírkách usiluje autor o reflexi duševních stavů vyvolaných válkou:
Voják – 1945
Sad – 1946
Sevřená oblaka – 1946

V některých sbírkách účtuje s minulostí:
Píseň o růži – 1948
Píseň velikého jara – 1953

Cestopis – 1956, lyrický deník – fejeton o autorových dojmech a poznatcích z Francie, Itálie a Alžíru.

V následujících básních, psaných volným veršem Fleischmann zkoumá zkušenosti své generace a snaží se v současném světě nalézt jistoty a nezpochybnitelné jistoty:
Město, ty a já – 1958
Naše láska zítra – 1960
Smrt a zrození mladého muže a jiné příběhy – 1964

Ve Francii vydal Ivo Fleischmann dvě prózy. Líčí v nich osudy českého hrdiny od konce 30. do začátku 70. let.
Arcanes aux cent tours – 1983
Histoire de Jean – 1986