Karel Klostermann zassvětil celé své literární dílo Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. narodil se sice v hornorakouském Kragu, ale brzy se vrátil s rodinou do Čech, a to nejprve do Sušice, kde jeho otec působil jako praktický lékař. Dětství prožil v Žichovicích nedaleko Rábí. Nechodil ani do školi, protože ve vsi nebyla a do ostatních škol bylo daleko. Až když otec, panský lékař knížete Lamberka zjistil, že je jeho syn zanedbaný, poslal ho do Stříbrných hor (později Nalžovské hory).

Gymnázium začal studovat v Klatovech a dokončil v Písku, pak se zapsal na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, po 10 semestrech byl nucen pro tíživé rodinné poměry nastoupit do zaměstnání. Nejprve yl vychovatelem v Žamberku, potom redaktorem časopisu. A nakonec od roku 1878 profesorem německého a francouzkého jazyka v Plzni až do odchodu na odpočinek v roce 1908. Klostermann byl stejně jako Adalbert Stifter původem Němec. Ale hlásil se k České národnosti. Stal se jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni a nakonec českým spisovatelem

Klostemann podnikl několik cest do ciziny, zejména do Francie a na Balkán, byl členem plzeňské městské rady a okresního zastupitelstva, funkcionářem četných kulturních a osvětových spolků. Inicioval také stavbu rozhledny na Javorníku, která po rekonstrukci v roce 2000 nese jeho jméno.

Do literatury vstoupil Klostermann v pol. 80. let 19. století drobnými fejetony a črtami, které uveřejňoval převážně v pražském německém časopise Politik.

Z podnětu redaktora časopisu Osvěta V. Vlčka začal Klostermann soustavně psát česky. Pro českou literaturu objevil krásu Šumavských lesů a hor i život a tradice jejich obyvatel. Velký důraz klad na vylíčení krajiny a přírody. Jeho díla vznikla na základě skutečných událostí a vyprávění.

Závěr života strávil Karel Klostermann ve Štěkni na Strakonicku, kde také zemřel na rozedmu plic.



Böhmerwalskizzen – 1890, Ze Šumavy, německy psaný soubor fejetonů a črtů uveřejněných v časopise Politik

Volná trilogie:
V ráji šumavském – 1893

Ze světa lesních samot – 1894, o životě lesníků, dřevorubců a pytláků v zápase se šumavskou přírodou. Její nelítostná síle je vyjádřena obrazem vichřice z 26.října 1870, jež navždy proměnila tvářnost Šumavy i tradiční způsob života jejích obyvatel.

Kam spějí děti – 1901
Za štěstím – 1895
Skláři – 1897, rozvoj krize sklářského průmyslu na Šumavě
Hostinný dům, Domek v Polední ulici – 1848
Bílý samum – 1903
Spisy Karla Klostermanna – 1904-1928
Mlhy na Blatech – 1909, románová kronika o selském životě v jižních Čechách
Suplent – 1913, byrokratické poměry rakouského školství

Knihy povídek:
Šumavské Podlesí a typy z něho – 1890
Črty veselé a smutné ze Šumavy
Črty z Podlesí
V srdci šumavských hvozdů – 1896
Pošumavské rapsódie, Urvané listy - 1908