Karel Nový byl český prozaik a publicista.
Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák, se narodil v rodině chudého pekaře. Studium na benešovském gymnáziu nedokončil, ale seznámil se tam s Vladislavem Vančurou, s nímž navázal trvalé přátelství....
Životopis
Karel Nový byl český prozaik a publicista.
Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák, se narodil v rodině chudého pekaře. Studium na benešovském gymnáziu nedokončil, ale seznámil se tam s Vladislavem Vančurou, s nímž navázal trvalé přátelství. Literární jméno přijal za jméno občanské.
Po čtyřech letech, kdy Karel Nový střídal různá zaměstnání, získal v roce 1912 trvalou práci jako lokálkář v deníku České slovo. První světovou válku prosimuloval po nemocnicích. Po roce 1918 cestoval jako zahraniční dopisovatel po Evropě. Zpočátku spolupracoval s národními socialisty a později se stal stoupencem levicových hnutí. Jako novinář kritizoval nezaměstnanost v různých listech a časopisech.
Koncem 30. let se Karel Nový připojil k protifašistickému hnutí, v době německé okupace byl bez zaměstnání a účastnil se odboje. V roce 1944 byl zatčen a internován v pracovním táboře ve Slezsku.
Po 2. světové válce působil Karel Nový jako šéfredaktor Svobodného slova a v redakci dalších deníků a nakonec vedl v letech 1952 – 55 Státní nakladatelství dětské knihy. Poté se rozhodl věnovat jen své literární tvorbě. Zemřel ve vysokém věku v Praze.
V meziválečných letech publikoval Nový např. v Českém slově, Zlaté Praze, Panoramě, Právu lidu, Tvorbě aj. Začínal verši, psanými pod vlivem buřičů. “Buřiči“ je starší a velice vžité označení pro české autory na přelomu století, před 1. světovou válkou a krátce po ní, kteří odmítali staré pořádky, společenské zvyklosti a způsob života. Brzy si ale autor uvědomil, že je bytostně prozaik a próze se začal věnovat.
I když byl Nový celý život přítelem Vladislava Vančury, nezařadil se nikdy mezi autory hledající nové tvárné postupy. Své umělecké úsilí zaměřil na přesné vystižení skutečnosti, bral zřetel na fakta a širší sociální souvislosti.
Próza:
Cesta životem – povídky
Městečko Raňkov (vlastně rodný Benešov) – 1927, první autorův román, v pozdější podobě jako Plamen a vítr. Je obrazem života venkovského maloměsta před vypuknutím první světové války. Jednou z postav je tu chudý pekař (inpirovaný vlastním otcem). Román má i autobiografické rysy, podobně jako některé jeho další prózy.
Železný kruh – sociální venkovský román je trilogií. Tento cyklus je obrazem života chudých chalupníků, cihlářů a kameníků, kteří bojují o svou existenci s pánem blízkého Konopiště, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este. V závěru trilogie je zachycen lidový odpor proti válce a naděje vkládané v samostatnou republiku>
Samota Křešín – 1927
Srdce ve vichru (později jen Ve vichru) -1930
Tváří v tvář – 1932
Modrý vůz – 1930, o kočovných lidech, kteří měli rovněž autorovy sympatie.
Peníze (od 2. vydání Peníze a krev) -1931, zkázonosný vliv velkoměsta na prostého člověka, který ho žene ke zločinu.
Na hospodářskou krizi a nezaměstnanost se Nový zaměřil v kritických baladických knihách:
Chceme žít – 1933
Na rozcestí – 1934
Blízkost k literatuře faktu má román
Atentát (nověji Sarajevský atentát) – 1935, s postavami hrdinských srbských revolucionářů – anarchistů, z nichž student Principe zabije nenáviděného arcivévodu.
Za hlasem domova (později Balada o českém vojákovi) – 1939, protiválečný román.
Třetí větev (v přepracování Před okupací) – 1939, děj románu se odehrává na jižním Slovensku v období Mnichova.
Rytíři a lapkové (později Železo železem se ostří) – 1940, zdařilá historická freska o životě mladého Jana Žižky z Trocnova.
Dramata:
Na Táboře 1420 – 1936 (jinak Česká bouře)
Česká bouře – 1948, přepracované drama Na Táboře, na popud Zdeňka Nejedlého, podle jeho ideologicky aktualizovaného dějinného pojetí.
Pro děti a mládež:
Rybaříci na Modré zátoce – 1936, příběh o ledňáčcích
Potulný lovec – 1941, hrdinou je mladý lišák
Nehasnoucí ohně - 1951, soubor povídek a fejetonůs náměty z českých dějin.
Fejetony a publicistika:
Světlo ve stromech – 1954
Zaváté stopy – 1955
Zahořklé úsměvy – 1959, v knize je shrnuta Nového politická publicistika
Čas, který zpívá – 1960
Jedním z charakteristických znaků tvorby Karla Nového je jeho časté přepracovávání starších prací v duchu názorových změn, jimiž se autor vyrovnával během let s dobovou atmosférou. Proto se často za novými tituly skrývají upravené verze dřívějších děl.
Karel Nový, vlastním jménem Karel Novák, se narodil v rodině chudého pekaře. Studium na benešovském gymnáziu nedokončil, ale seznámil se tam s Vladislavem Vančurou, s nímž navázal trvalé přátelství. Literární jméno přijal za jméno občanské.
Po čtyřech letech, kdy Karel Nový střídal různá zaměstnání, získal v roce 1912 trvalou práci jako lokálkář v deníku České slovo. První světovou válku prosimuloval po nemocnicích. Po roce 1918 cestoval jako zahraniční dopisovatel po Evropě. Zpočátku spolupracoval s národními socialisty a později se stal stoupencem levicových hnutí. Jako novinář kritizoval nezaměstnanost v různých listech a časopisech.
Koncem 30. let se Karel Nový připojil k protifašistickému hnutí, v době německé okupace byl bez zaměstnání a účastnil se odboje. V roce 1944 byl zatčen a internován v pracovním táboře ve Slezsku.
Po 2. světové válce působil Karel Nový jako šéfredaktor Svobodného slova a v redakci dalších deníků a nakonec vedl v letech 1952 – 55 Státní nakladatelství dětské knihy. Poté se rozhodl věnovat jen své literární tvorbě. Zemřel ve vysokém věku v Praze.
Dílo Karla Nového:
V meziválečných letech publikoval Nový např. v Českém slově, Zlaté Praze, Panoramě, Právu lidu, Tvorbě aj. Začínal verši, psanými pod vlivem buřičů. “Buřiči“ je starší a velice vžité označení pro české autory na přelomu století, před 1. světovou válkou a krátce po ní, kteří odmítali staré pořádky, společenské zvyklosti a způsob života. Brzy si ale autor uvědomil, že je bytostně prozaik a próze se začal věnovat.
I když byl Nový celý život přítelem Vladislava Vančury, nezařadil se nikdy mezi autory hledající nové tvárné postupy. Své umělecké úsilí zaměřil na přesné vystižení skutečnosti, bral zřetel na fakta a širší sociální souvislosti.
Próza:
Cesta životem – povídky
Městečko Raňkov (vlastně rodný Benešov) – 1927, první autorův román, v pozdější podobě jako Plamen a vítr. Je obrazem života venkovského maloměsta před vypuknutím první světové války. Jednou z postav je tu chudý pekař (inpirovaný vlastním otcem). Román má i autobiografické rysy, podobně jako některé jeho další prózy.
Železný kruh – sociální venkovský román je trilogií. Tento cyklus je obrazem života chudých chalupníků, cihlářů a kameníků, kteří bojují o svou existenci s pánem blízkého Konopiště, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este. V závěru trilogie je zachycen lidový odpor proti válce a naděje vkládané v samostatnou republiku>
Samota Křešín – 1927
Srdce ve vichru (později jen Ve vichru) -1930
Tváří v tvář – 1932
Modrý vůz – 1930, o kočovných lidech, kteří měli rovněž autorovy sympatie.
Peníze (od 2. vydání Peníze a krev) -1931, zkázonosný vliv velkoměsta na prostého člověka, který ho žene ke zločinu.
Na hospodářskou krizi a nezaměstnanost se Nový zaměřil v kritických baladických knihách:
Chceme žít – 1933
Na rozcestí – 1934
Blízkost k literatuře faktu má román
Atentát (nověji Sarajevský atentát) – 1935, s postavami hrdinských srbských revolucionářů – anarchistů, z nichž student Principe zabije nenáviděného arcivévodu.
Za hlasem domova (později Balada o českém vojákovi) – 1939, protiválečný román.
Třetí větev (v přepracování Před okupací) – 1939, děj románu se odehrává na jižním Slovensku v období Mnichova.
Rytíři a lapkové (později Železo železem se ostří) – 1940, zdařilá historická freska o životě mladého Jana Žižky z Trocnova.
Dramata:
Na Táboře 1420 – 1936 (jinak Česká bouře)
Česká bouře – 1948, přepracované drama Na Táboře, na popud Zdeňka Nejedlého, podle jeho ideologicky aktualizovaného dějinného pojetí.
Pro děti a mládež:
Rybaříci na Modré zátoce – 1936, příběh o ledňáčcích
Potulný lovec – 1941, hrdinou je mladý lišák
Nehasnoucí ohně - 1951, soubor povídek a fejetonůs náměty z českých dějin.
Fejetony a publicistika:
Světlo ve stromech – 1954
Zaváté stopy – 1955
Zahořklé úsměvy – 1959, v knize je shrnuta Nového politická publicistika
Čas, který zpívá – 1960
Jedním z charakteristických znaků tvorby Karla Nového je jeho časté přepracovávání starších prací v duchu názorových změn, jimiž se autor vyrovnával během let s dobovou atmosférou. Proto se často za novými tituly skrývají upravené verze dřívějších děl.