Ladislav Klíma byl autorem filozofických statí a úvah, prozaik. Byl jednou z nejpozoruhodnějších a nejsložitějších osobností české kultury z období kolem první světové války.

Ladislav Klíma se narodil do rodiny úředníka v advokátní kanceláři a regionálního politika. Klímův otec byl stoupencem T. G. Masaryka.

Od roku 1889 začal Ladislav Klíma studovat na gymnáziu v Domažlicích, ale v roce 1895, kdy studoval v septimě, byl vyloučen ze všech škol v Rakousku-Uhersku pro urážku panující habsburské dynastie. Prohřešku se dopouští ve školní kompozici. Na přání otce pokračoval ve studiu na gymnáziu v Záhřebu, studia však nedokončil a po půl roce se vrátil domů.

Po návratu ze Záhřebu bydlel Ladislav Klíma tři roky s otcem v jeho usedlosti v Modřanech u Prahy. Po dosažení plnoletosti mu byl vyplacen dědický podíl po zemřelé matce a sestře. Osamostatňuje se a žije z těchto peněz. V roce 1909 zemřel Klímův otec a dědictví po něm, o které ale díky své nepraktičnosti z velké části přišel, mu umožnilo další několikaletou existenci.

Od roku 1918 začal Ladislav Klíma publikovat do Tribuny, Českého slova, Práva lidu, Filozofického ruchu, Pramenu a Tvorby. Jindy si našel přechodné zaměstnání jako řidič, hlídač apod.

Veškerý zájem Ladislava Klímy se soustředil na filozofii, v níž na něho působili Arthur Schopenhauer a Friedrich Nietzsche. Od jejich myšlenek se dopracoval k naprosté životní skepsi. Na rozdíl od jiných filozofů, kteří podobné myšlenky hlásali v pohodlí, Klíma je vzal za své a skutečně podle nich žil. Přijímal svou chudobu a samotu, byl přesvědčen, že jen v takových podmínkách může člověk uvolnit své duchovní možnosti. Jinak své síly vyplýtvá na shánění peněz, kariéry atd.

Několik let se Ladislav Klíma pod vlivem své filozofie vážně zaobíral suicidní myšlenkou, aby si dokázal, že není podstatný předěl mezi životem a smrtí. Nakonec se k tomuto kroku neodhodlal, ale neustále s ním alespoň experimentoval ve svých beletristických dílech, včetně tří dramat diktovaných přítelkyni z nemocničního lůžka.

Ladislav Klíma zemřel oslabený duševním vypětím a přemírou alkoholu na tuberkulózu.


Ladislav Klíma psal převážně filozofické stati a úvahy, beletrii psal málo. Do prózy promítal především svou filozofii, obvykle se značnou dávkou sakrasmu, ironie a absurdity. Jeho prózy jsou však příkladem ducha, ktrý se nezastavil v půli cesty, i když by to bylo pohodlnější.

Svět jako svědomí a nic - 1904, první kniha vydaná ve vlastním nákladu. Kniha zůstala bez povšimnutí. Po dvou letech ji s uznáním recenzuje E. Chalupný, kterého na ni upozornil O. Březina. Oba dva se později stávají Klímovi celoživotními příznivci a mecenáši.

Traktáty a diktáty - 1922, sbírka úvah publikovaných v novinách

Matěj Poctivý - 1922, satirická komedie, kterou Klíma napsal společně s dramatikem A. Dvořákem. Uvedení této komedie v Národním divadle skočilo veřejným skandálem.

Vteřina a věčnost - 1927, sbírka esejů

Utrpení knížete Sternenhocha - 1927, expresionistický román, někdy označovaný jako romaneto, je příběhem třiatřicetiletého německého šlechtice a jeho podstatně mladší ženy Helgy. Šlechtic svoji ženu obdivuje i nenávidí zároveň a neobvyklost jejich vztahu podtrhuje groteskní nadsázka. V popisu života těchto dvou postav se autor nevyhýbá obscénnosti hraničící až s perverzitou. Helga svého muže všemožně ponižuje a dopouští se i zločinu, když zabije jejich dítě. Psychicky týraný kníže ji nechává zemřít hladem a pronásledován výčitkami sám umírá.

Husité a jiné prózy

Dramata:
Lidská tragikomedie - uvedena v roce 1991 v brněnském HaDivadle. Filosofické drama, ve kterém se pět spolužáků setkává v den maturity, pak po dvaceti a po padesáti letech.

Dios - poprvé uvedeno v roce 1990
Edgar a Eura - 1938

Próza ze sklonku dvacátých let, která vyšla po autorově smrti:
Soud boží - 1928
Slavná Nemesis - 1938, soubor povídek
Vlastní životopis filosofa Ladislava Klímy - 1938, autobiografie