Paul Heyse byl německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu, jenž za svou tvorbu získal četná ocenění mj. i šlechtický titul.

Paul Heyse se narodil v kultivované rodině, zajímající se o hudbu a umění. Jeho otc byl klasický filolog.

Paul Heyse studoval klasickou filologii romanistiku a dějiny umění, nakonec se však rozhodl pro dráhu spisovatele. To mu umožnilo i udělení ročního příjmu od bavorského krále Maxmiliána II. Byl povolán do Mnichova, získal profesuru románské filologie, ale nikdy nepřednášel.

Již jako student gymnázia psal P. Heyse básně, navázal přátelství s mnoha umělci např. s T. Stormem. Byl členem a spoluzakladatelem básnických kroužků a spolků (v Berlíně – Tunel nad Sprévou, V Mnichově – Krokodýl). Jako první německý autor získal v roce 1910 Nobelovu cenu za literaturu.


Literární tvorba Paula Heyseho je velmi rozmanitá. Kromě básní je autorem asi sto padesáti novel, osmi románů a šedesáti dramat. Rovněž překládal, především z italštiny. Byl pokračovatelem klasických tradic, ve své době byl nazýván „knížetem básníků“. V šedesátých letech patřil k nejoblíbenějším německým autorům, jeho díla byla překládána do všech evropských jazyků, včetně esperanta. Udělením Nobelovy cenybyl vyznamenán jako největší a nejuznávanější žijící básník celé zašlé literární epochy. Po nástupu naturalistů a mladé generace, upadal jeho význam. Publikovat začal v padesátých letech básně, novely a dramata.

Světově proslul především novelami:
L´Arrabbiata – 1855
Andrea Delfín – 1859
Kentaur – 1860
Vyšívačka z Trevisa – 1887

Drama:
Colberg – 1865

Román:
Děti světa – 1873

Vzpomínky na mládí a zpověď – 1900, vzpomínková kniha přinášející charakteristiky a literární portréty význačných mužů druhé poloviny 19. století.