Pier Paolo Pasolini byl italský básník a prozaik, filmový režisér a scenárista.

Pier Paolo Pasolini se narodil ve vojenské rodině. Vystudoval univerzitu v Bologni a po válce působil jako středoškolský učitel. Pro svou homosexualitu byl však propuštěn. Dlouho žil v krajní nouzi v prostředí římské spodiny. Její atmosféru zobrazil ve své literární tvorbě.

V roce 1955 se Pier Paolo Pasolini stal redaktorem literárního dvouměsíčníku Officina, který byl zaměřen na poezii. Začal se rovněž výrazně věnovat filmové tvorbě.

Pier Paolo Pasolini zemřel tragicky, v roce 1975 byl zavražděn.


Pier Paolo Pasolini patří k nejvýznamnějším osobnostem poválečné italské kultury.

Poezie:
Pasolini ve svých básních využíval dialekt slang a hovorový jazyk.

Básně Casarse - 1942
Deníky - 1945
Nářky - 1946

Gramscciho popel - 1957, autorovo vrcholné ásnické dílo, sbírka básní zaměřených na rozpor mezi rozumem a citem, snahou měnit svět či utéci do samoty na venkově.

Obdobně jsou laděny i další sbírky:
Náboženství mé doby - 1961
Poezie ve tvaru růže - 1964

Neorelistické romány zabývající se psychickou a sociální situací mládeže z chudinských předměstí Říma.
Darmošlapové - 1955
Zběsilý život - 1959

Nejvíce se Pasolini Proslavil jako scenárista nebo režisér filmů:
Accatone - 1961
Mamma Roma - 1962
Evangelium svatého Matouše - 1964
Oidipus král - 1967
Teorema - 1968
Médea - 1970

Veršovaná dramata:
Orgie - 1968
Calderón - 1973
Prasečinec - 1979

Pasolini je rovněž autorem četných esejí literárněkritického nebo politického zaměření.