Samo Chalupka, básník, nejvýznamnější představitel slovenského romantismu, se narodil 27. února 1812 v Horné Lehotě. Jeho otec byl učitel a kazatel a od něho také Chalupka získal první školní vzdělání.

Samo Chalupka odešel studovat nižší gymnázium do Čakavského Gemera, němčinu studoval na lyceu v Kežmaroku a maďarštinu v Rožňavě. Filozofii a teologii vystudoval na bratislavském evangelickém lyceu, kde se stal i jedním ze zakladatelů studentského samovzdělávacího spolku Společnost česko-slovanská.

V roce 1830 odešel Samo Chalupka jako dobrovolník na pomoc polskému povstání proti ruské nadvládě.

V roce 1834 ukončil studia ročním pobytem na evangelické teologické fakultě ve Vídni. Po studiích působil jako farář v Chyžnom a v Jelšavskej Teplici a od roku 1840 na dřívějším místě svého otce v Horné Lehotě.

Samo Chalupka zemřel 19. května 1883 v Horné Lehotě.

Samo Chalupka začal psát svoje básně již v době studia na bratislavském lyceu. Svoje básně recitoval na setkání Společnosti česko-slovanské a protože měly úspěch, byly zapsané do Pamětnice.

První období tvorby má charakter preromantický. Vznikly v něm básně psané v češtině, zpracovával zde náměty vlastenecké, historické, přírodopisné, baladické i milostné.

Ve 40. letech 19. století přijímá Chalupka Štúrovu kodifikaci spisovné slovenštiny a výrazně se mění i jeho poetika. Inspirací je mu lidová píseň a historické zpěvníky.

Básně:
- Sen
- Tužba vlasti
- Naumburg
- Jaro
- Děva u moře
- Žel milencův
- Zrada
- Mor ho! – vrchol básnické tvorby Samo Chalupky, čerpá z období římské expanze na území dnešního Slovenska

Próza:
- Junák
- Likavský väzeň
- Kráľohoľská
- Turčin Poničan
- Boj při Jelšave
- Odboj Kupov
- Starý väzeň
- Kozák
- Branko