Václav Hrabě byl český básník, autor beatnické poezie.

Václav Hrabě se narodil v Lochovicích u Berouna jako syn železničáře. Vystudoval jedenáctileté gymnázium v Hořovicích a poté i Vysokou školu pedagogickou v Praze - obor čeština a dějepis.

Odmala ho bavila hudba, hrál na housle, klarinet a saxofon, sám také skládal. Se studentskými soubory vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších sálech. Miloval jazz, jazz hrál a jeho básně jsou vlastně také takovým jazzem.

Po skončení vojenské služby vystřídal Václav Hrabě několik zaměstnání - byl knihovníkem v Městské knihovně, pracoval jako vychovatel v učňovském středisku, byl lektorem poezie v časopise Tvář, pracoval v poetické kavárně Viola a nakonec nastoupil jako učitel na základní škole.

Václav Hrabě byl známou postavou pražského "nočního" života - světa hudebníků, divadelníků, studentů i literátů, jejichž pocity vyjadřoval ve svých básních.

Václav Hrabě byl nadšen dělníky i Fidelem Castrem. Byl to obraz přesvědčení mladé generace šedesátých let. Byli přesvědčeni o tom, že lze dosáhnout "socialismu s lidskou tváří".

Těsně před smrtí se Václav Hrabě setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem, který v roce 1965 navštívil Prahu.

V roce 1965, ve svých dvaceti pěti letech, Václav Hrabě tragicky zahynul na otravu plynem.


Václav Hrabě publikoval své básně pouze časopisecky. Krátce po jeho smrti se jeho básně recitovaly v pražské Viole, brněnském Malém divadle hudby a poezie a v litvínovském Docela malém divadle.

S díla Václava Hraběte se dochovalo asi osmdesát básní a jediná próza. Rytmem naplněné básně si přímo říkaly o jejich zhudebnění. Některé z nich, zvláště v podání Vladimíra Mišíka, doslova zlidověly.

Václav Hrabě se stavěl proti měšťáctví, pokrytectví a dvojí morálce. Jeho básně byly někdy barokně rozmáchlé, jindy až provokativně přízemní.

Stop-time - 1967, pásmo, které vyšlo jako bibliofilie
Variace na renesanční téma - báseň, byla také zhudebněna
Blues v modré a bílé
Černé nebe nad městem
Blues pro bláznivou holku - 1991, reprezentativní poezie Václava Hraběte
Horečka - jediná dochovaná povídka