Sofoklés byl řecký dramatický básník. Jeho otec Sofillos byl bohatým majitelem podniku na výrobu zbraní. Sofókles dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování.

Po porážce Peršanů u Salaminy v roce 480 př. n. l. vedl Sofoklés sbor chlapců, který přednášel paian na oslavu vítězství.

Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal hrát pro slabý hlas. Ačkoli dostával Sofoklés mnoho pozvání do jiných měst, kvůli velké lásce k Athénám tato pozvání odmítal.

Sofoklés zastával několik významných úřadů ve službě athénskému státu. V letech 443 - 442 př. n. l. byl ve sboru pokladníků athénské říše (sbor helénotamiů), v letech 441 - 440 př. n. l. byl jmenován jedním z deseti nejvyšších vojenských úředníků (stratégů) a zúčastnil se po Periklově boku války proti Samu. V roce 413 př. n. l. byl zvolen do kolegiaty. probúlů, jimž byla po porážce athénského vojska na Sicilii svěřena mimořádná moc.

Jako kněz démona Halóna se Sofoklés v roce 420 př. n. l. spoluúčastnil při uvedení kultu Asklépiova do Athén. Za své zásluhy o tento kult byl Sofoklés po své smrti uctíván jako hérós Dexión.

Sofoklův syn Iofón obvinil svého otce, který byl již ve vysokém věku, z duševní slabosti a žádal, aby byl zbaven svéprávnosti. Sofoklés vyvrátil synovo tvrzení tím, že přednesl před soudem píseň na Athény ze své poslední tragédie, kterou právě napsal.


Ve starověku bylo známo 123 Sofoklových tragédií a satyrských dramat. Údaje o počtu jeho vítězství v dramatických soutěžích se liší, jsou uvedena údaje 18, 20 nebo 24, nikdy však nebyl třetí. Zachovalo se 7 tragédií a část satyr.

Sofoklés vystoupil jako dramatický básník poprvé v roce 468 př. n. l. uvedením tragédie Triptolomeos a díky této hře zůstal v oblibě u athénského publka po celý život.

Peri tú chorú (O sboru) - teoretický spis, v němž hájí své novoty pro dosažení větší dramatičnosti svých her
Ichneutai (Slídiči) - drama, které patří do ranějšího období Sofoklovy tvorby

Aias - tragédie, v první části procitá hrdina z pomatení smyslů, v němž pobil stáda dobytčat místo řeckých vojevůdců. Těm se chtěl pomstít za to, že Achillovu zbroj přisoudili Odysseovi. Přes úsilí svých nejbližších odčiní svůj čin sebevraždou. Ve druhé části se řeší spor o pohřbení Aiantova těla.

Antigoné - asi 442 př. n. l., tragédie, hrdinka i přes zákaz vládce Kreonta pohřbí svého bratra Polynerika a je za to odsouzena k smrti, ve druhé části trpí vládce Kreont za své nelidské, tyranské rozhodnutí

Trachiniai - tragédie dvou osob, Hérakkla a jeho ženy Déianeiry

Oidipús tyranos (Oidipús vládce) - před rokem 425 př. n. l., klasická tragédie s centrální postavou, která ovládá děj. Oidipův osud je určen předem. Oidipús se má podle věštby stát vrahem svého otce a manželem své vlastní matky. Hrdina se však osudu nepodrobuje a tragédie postupně odhaluje.

Élektra - mezi 418 - 410 př. n. l., hrdinka, dcera zavražděného krále Agamemnona, se nepodvolí novým vládcům a dočká se spravedlivé odplaty, kterou je odhodlána provést i sama

Filoktétés - 409 př. n. l., tragédie, spor Achillova syna Neoptolema s Odysseem

Oidipús ho epi Kolónó (Oidipús na Kolóně) - uvedena po autorově smrti v roce 401 př. n. l., poslední den Oidipova strastiplného života a jeho usmíření s bohy