Adolf Karel Branald byl prozaik, dramatik, autor literatury pro děti.

Adolf Branald se narodil v Praze jako syn Richarda Branalda, herce, režiséra a dramatika a herečky Marie Branaldové. Dětství prožíval v Praze, Plzni a na cestách s rodiči, kteří vystupovali s činoherními, operetními a operními společnostmi.

Adolf Branald maturoval na obchodní akademii v roce 1929. Po skončení vojenské služby prošel různými zaměstnáními. Pracoval jako praktikant v bance, obchodní zástupce, klavírista při němých filmech, vedoucí autodílny, prodavač v knihkupectví i reklamní pracovník.

V roce 1936 nastoupil Branald u státních drah, kde mimo jiné pracoval jako telegrafista nebo výpravčí. V letech 1939 - 45 pracoval v Praze na Masarykově nádraží, kde se aktivně zúčastnil protiokupační ilegální činnosti.

Po válce pracoval Branald jako tiskový referent na ministerstvu dopravy, poté v letech 1952 - 59 byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1960 se věnoval jen své spisovatelské práci. V roce 1970 mu bylo zakázáno publikovat.

Branaldovy literární začátky jsou spojeny s prací jeho otce. Již před válkou s ním psal divadelní hry pro ochotníky. Sám pak publikoval v novinách a časopisech.


Bohaté životní zkušenosti, které Adolf Branald získával již od dětství, ovlivňují z velké části jeho tvorbu a určují linii tradiční realistické tvorby. Branaldův zájem se soustřeďuje hlavně na osudy obyčejných lidí, v tom se blíží Karlu Čapkovi.

Próza:
Stříbrná paruka - 1947, první Branaldův román z divadelního prostředí v 19. století
V hlavní roli Matyáš - 1947, druhý díl prvotiny z divadelního prostředí
Skříňka s líčidly - 1960, vzpomínková próza, která se opět váže k divadlu
Zlaté stíny - 1980, biografický román o zpěvačce Marii Zieglerové

Prostředí železnice je zastoupeno románovou dilogií:
Severní nádraží - 1949, obraz života a odboje železničářů proti německým okupantům na Masarykově nádraží za 2. světové války

Lazaretní vlak - 1950 - druhý díl líčí události z počátku května 1945

K historii se Branald podobně jako jiní autoři obrátil na počátku 50. let:
Chléb a písně - 1952, rozsáhlý román je věnován dělnickému hnutí. Jeho děj se odehrává ve druhé polovině 19. století

Král železnic - 1959, román o rozvoji evropského kapitalismu a jeho projevů u nás

Další díla:
Severní nádraží - 1949
Lazaretní vlak - 1950
Hrdinové všedních dnů - 1953 - 1954, dvoudílný román

Ztráty a nálezy - 1961, povídkový soubor reportážního charakteru z různých prostředí, např. ze stavby elektrárny, z vesnice v pohraničí, léčebny tuberkulózních dětí atd.

Promenáda s jelenem - 1963, reportáže z Karlových Varů
Důvod k zabití - 1969, reportážní cyklus, ve kterém se autor zamýšlí nad příčinami kriminality

Vizita - 1967, obšírný román, ve kterém je zachycen život v okresní nemocnici a v jenom zdravotním obvodu

Snetimentální průvodce na pražském nábřeží - 1970, vzpomínky
Vlačík z Lohengrina - 1972, vzpomínky
Dva muži v jedné válce - 1979
My od divadla - 1983
My od filmu - 1988
Andělské schody - 1990
Báječní muži na létajících ořích - 1991
Živé obrazy - 1992, vzpomínky
Děkovačka bez pugétů - 1995, vzpomínky
Převleky mého města - 2000

Tvorba pro děti:
Dědeček automobil - 1955
Vandrovali vandrovníci - 1956
Tisíc a jedno dobrodružství - 1955

Některá Brandlova díla byla zfilmována i za jeho scenáristické účasti. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí.