Adolf Heyduk byl básník, člen májové družiny, propagátor česko-slovenských vztahů.

Adolf Heyduk se narodil v rodině truhláře, později hostinského. Studoval reálku v Praze a techniku v Brně a v Praze. od roku 1860 působil jako profesor kreslení, stavitelství a krasopisu na reálce v Písku, kde žil až do své smrti.

Od roku 1857, kdy se Adolf Heyduk seznámil s Janem Nerudou, byl jeho blízkým přítelem. Byl nadšeným propagátorem česko-slovenské vzájemnosti.

Adolf Heyduk hodně cestoval - Slovensko, Šumava, Itálie, Kavkaz aj., a jeho zážitky z cest se odrážejí i v jeho dílech.

Jako jediný z básníků Nerudovy generace se dočkal svobodného československého státu. zemřel v roce 1923 v Písku.


Heydukovo rozsáhlé dílo tvoří vesměs knihy veršů. Je básníkem přírodní lyriky, často prostého písňového útvaru. V prvních sbírkách vyjadřuje shodně se svými generačními druhy z májového kruhu rozpor mezi krásnými touhami a skutečností.

Ve stylizovaných písních cikánů vyslovuje Adolf Heyduk zklamání z dobových politických poměrů a víru ve svobodnější život. V pozdější intimní lyrice podléhá občas pesimistickým náladám pramenícím i z osobní tragédie, kdy mu zemřely obě dcerky. Jeho epika zpracovává hlavně historické náměty.

Poezie:
Básně - 1859, sbírka, debut

Velký význam pro Heydukův básnický projev měly jeho vlastní prožitky:
Lesní kvítí - 1873, příroda

Cimbál a housle - 1876, sbírka se svou oslavou slovenské přírody a slovenského lidu byla podnětem k sbratření obou národů

Z pouti na Kavkaz - 1885, prožitky z cest
V zátiší - 1883, osobní a rodinný život
Zaváté listy - 1886, osobní a rodinný život

Dědův odkaz - 1879, pohádka o marném celoživotním hledání vlastní vinou ztracené víly venkovským houslistou. Satal se podnětem ke dvěma operám od V. Nováka a J.R. Rozkošného.

Veršované povídky ze současného života:
Pod Vítkovým kamenem - 1885
Běla - 1886
Sekerník - 1893

Lyrizované obrázky z vesnického života:
Za dlouhých večerů - 1899
Na černé hodince - 1900

Historické motivy:
Milota - 1874
Bahotýři - 1894
Sny královské - 1920

Další poezie:
Nové cigánské melodie - 1897
Biblické zvěsti - 1902, náboženské téma

Zamyšlení nad paralelou ročních období a životem člověka:
V polích - 1900
Cestou - 1903
Parnasie - 1900, o poslání básníka
V samotách - 1901, zamyšlení nad svou uměleckou i lidskou osamělostí
Stezky na steskách starého zpěváka - 1920

Adolf Heyduk vycházel z formy lidové slovesné poezie, jeho zpěvné verše mu přinesly přízvisko pootavský slavík.