Alan Marshall byl australský prozaik.

Alan Marshall onemocněl v šesti letech obrnou. Ačkoli byl díky nemoci invalidní, zapojil se plně do života, vystudoval a věnoval se spisovatelské dráze.

Alan Marshall je držitelem celé řady ocenění - Řád Británie, v Sovětském svazu získal Řád za přátelství mezi národy. V Austrálii získal Řád za služby literatuře Austrálie a Čestný doktorát právních věd.

Alan Marshall měl vřelý vztah k Československu. Od roku 1965 dopisoval s Boženou Foltýnovou, kterou zaujalo jeho dílo a o svých pocitech mu napsala. V roce 1972 přijel Marshall do Prahy, kde se s Boženou Foltýnovou osobně setkal.


Alan Marshall je považován za jednoho ze zakladatelů povídky v australské literatuře. Ve svých dílech se zaměřil především na problematiku venkova. Orientací na domácí látky a prostřednictvím realistické metody podání přispěl k vytvoření specifického australského literárního umění.

Autobiografická trilogie:

Už zase skáču přes kaluže - 1955, biografická próza, kniha je nesouvislým příběhem autorova dětství, kdy ho krutě zasáhla dětská obrna a on ochrnul na obě nohy. I přes svoje postižení se snažil dělat vše jako ostatní děti - závodil v běhu s ostatními, učil se plavat na rybníku, jezdil na koni. Román byl zfilmován režisérem Karlem Kachyňou.

To je tráva - 1962

V mém vlastním srdci - 1963, autor v autobiografickém románě popisuje příhody a zkušenosti ze svého života, když mu bylo přes dvacet let.

Další dílo:
To je můj lid - 1944, sbírka povídek z australského venkova

Lidé pradávných časů - 1952, soubor povídek. Marshall byl odborným znalcem života a zvyků domorodých obyvatel Austrálie. Za pobytu mezi nimi zachytil jejich mýty a pohádky. Literárně je zpracoval a připravil tak čtenáři zajímavou četbu. Zpřístupnil myšlenkový svět "lidí pradávných časů", žijících dosud způsobem lidí prvobytně pospolného řádu.

Jak to jde Andymu - 1956, sbírka povídek z autralského venkova