Alexandr Alexejevič Fadějev byl ruský prozaik a publicista, představitel tzv. socialistického realismu.

Alexandr Fadějev prožil celé své dětství a mládí na Dálném východě. Ve Vladivostoku vystudoval obchodní školu. Poté se od roku 1918 věnoval politické práci, bojoval v partyzánských oddílech a v Rudé armádě. V roce 1926 se stal profesionálním spisovatelem. Zastával významné funkce ve Svazu sovětských spisovatelů.

Po Stalinově smrti, pod palbou kritik za spoluodpovědnost na bezpráví v obci spisovatelů, spáchal Alexandr Fadějev sebevraždu.


V literatuře debutoval Alexandr Fadějev povídkou s tematikou revoluce na Dálném východě:
Povodeň – 1923

Romány:
Porážka – 1925 – 26, příběh z občanské války o „Zkáze oddílu Levinsonova“. Je to analýza lidských charakterů, rozporů mezi starým a novým chápáním společenských vztahů.

Poslední z Udege – 1930 – 40, rozsáhlá epopej o občanské válce na Dálném východě, která zůstala nedokončena.

Mladá garda – 1945, přepracováno 1951. Nejznámější Fadějevův román, zachycující tragickou a hrdinskou epizodu z odboje komsomolské skupiny proti fašistickým okupantům, v ukrajinském městě Krasnodonu. Příběh vychází z dokumentárních materiálů, zápas s okupanty je charakterizován jako boj života proti smrti. Přes obrovskou popularitu, kterou vydání románu vyvolalo, musel ho autor přepracovat, především ve smyslu vedoucí úlohy komunistické strany v protifašistickém odboji. V prvních poválečných letech získala Mladá garda značný mezinárodní ohlas.

Za třicet let – 1957, soubor literárně – kritických statí a projevů, většinou však poplatné oficiální linii stalinismu.