Alexandr Michajlovič Adamovič byl běloruský a ruský prozaik a literární vědec, nositel Státní ceny Běloruské SSR.
Alexandr M. Adamovič se narodil v rodině lékaře. Jako 14 – 16 letý chlapec prožil 2. světovou válku mezi partyzány. Po válce v...
Životopis
Alexandr Michajlovič Adamovič byl běloruský a ruský prozaik a literární vědec, nositel Státní ceny Běloruské SSR.
Alexandr M. Adamovič se narodil v rodině lékaře. Jako 14 – 16 letý chlapec prožil 2. světovou válku mezi partyzány. Po válce v roce 1950 ukončil studia filologie na univerzitě v Minsku. Poté nastoupil vědeckou dráhu.
A. M. Adamovič byl vědeckým pracovníkem např. v literárním ústavu Běloruské Akademie věd, docentem na univerzitě v Moskvě, členem – korespodentem Běloruské Akkademie věd.
Rovněž byl činný i v oblasti filmu. Psal scénáře a v letech 1962 – 64 absolvoval vysokoškolské kurzy pro scenáristy v Moskvě.
Od roku 1986 byl A. M. Adamovič členem předsednictva Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1987 se přestěhoval z Minska do Moskvy, kde se stal ředitelem Všesvazového výzkumného ústavu pro filmové umění. Byl horlivým stoupencem „glasnosti“ a perestrojky.
Literární a filmová tvorba Alexandra M. Adamoviče byla ovlivněna šokojícími zážitky za 2. světové války. S otevřeností líčí hromadné vraždění a utrpení jednotlivců od Němců nebo jejich sovětských přisluhovačů.
Partizany – dílo, které vzniklo spojením dvou románů. V těchto románech se dívá na válku očima dětí a matek.
Vojna pod kryšami – 1960, (Válka pod střechami)
Synovja idut v boj – 1963, (Synové odcházejí do boje)
Chatynskaja povesť – 1974, (č. Návrat do Chatyně – 1975). Za tuto novelu obdržel autor Státní cenu Běloruské SSR. Příběh vrcholící vypálením vesnice i s jejími živými obyvateli, byl upraven na scénář k filmu Idi i smotri, (Jdi a dívej se).
Karateli – 1980, (č. Katani – 1982), líčí zmasakrování 200 lidí v souvislosti s Hitlerovou chorobnou tyranománií.
Poslednjaja pastoral´ - 1987, (č. Poslední pastrále), znázorňuje hrozící zánik lidstva na osudu dvou mužů, kteří katastrofu přežili a jednoho kosmonauta.
K dokumentární novinářské próze Adamoviče patří i texty, které psal a komentoval s jinými autory:
Ja iz ognennoj derevni – 1977, (č. Moje ves lehla popelem – 1981)
Blokadnaja kniga – 1977 – 81, (č. Kniha o blokádě – 1981)
Adamovič dokumentoval vraždění nacistů, aby tak protestoval proti válce bez schopnosti odpouštět.
Alexandr M. Adamovič se narodil v rodině lékaře. Jako 14 – 16 letý chlapec prožil 2. světovou válku mezi partyzány. Po válce v roce 1950 ukončil studia filologie na univerzitě v Minsku. Poté nastoupil vědeckou dráhu.
A. M. Adamovič byl vědeckým pracovníkem např. v literárním ústavu Běloruské Akademie věd, docentem na univerzitě v Moskvě, členem – korespodentem Běloruské Akkademie věd.
Rovněž byl činný i v oblasti filmu. Psal scénáře a v letech 1962 – 64 absolvoval vysokoškolské kurzy pro scenáristy v Moskvě.
Od roku 1986 byl A. M. Adamovič členem předsednictva Svazu spisovatelů SSSR. V roce 1987 se přestěhoval z Minska do Moskvy, kde se stal ředitelem Všesvazového výzkumného ústavu pro filmové umění. Byl horlivým stoupencem „glasnosti“ a perestrojky.
Dílo Alexandra M. Adamoviče:
Literární a filmová tvorba Alexandra M. Adamoviče byla ovlivněna šokojícími zážitky za 2. světové války. S otevřeností líčí hromadné vraždění a utrpení jednotlivců od Němců nebo jejich sovětských přisluhovačů.
Partizany – dílo, které vzniklo spojením dvou románů. V těchto románech se dívá na válku očima dětí a matek.
Vojna pod kryšami – 1960, (Válka pod střechami)
Synovja idut v boj – 1963, (Synové odcházejí do boje)
Chatynskaja povesť – 1974, (č. Návrat do Chatyně – 1975). Za tuto novelu obdržel autor Státní cenu Běloruské SSR. Příběh vrcholící vypálením vesnice i s jejími živými obyvateli, byl upraven na scénář k filmu Idi i smotri, (Jdi a dívej se).
Karateli – 1980, (č. Katani – 1982), líčí zmasakrování 200 lidí v souvislosti s Hitlerovou chorobnou tyranománií.
Poslednjaja pastoral´ - 1987, (č. Poslední pastrále), znázorňuje hrozící zánik lidstva na osudu dvou mužů, kteří katastrofu přežili a jednoho kosmonauta.
K dokumentární novinářské próze Adamoviče patří i texty, které psal a komentoval s jinými autory:
Ja iz ognennoj derevni – 1977, (č. Moje ves lehla popelem – 1981)
Blokadnaja kniga – 1977 – 81, (č. Kniha o blokádě – 1981)
Adamovič dokumentoval vraždění nacistů, aby tak protestoval proti válce bez schopnosti odpouštět.