Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v roce 1799, pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho dědeček z matčiny strany vyrůstal v Habeši. Po matce Puškám zdědil tvrdohlavost a bouřlivost. Jeho rodiče byli velmi zdělaní. Puškám vystudoval přední carské lyceum, kde se si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I., mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce.

Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. V roce 1833 byl carem jmenován podkomořím. Z toho nebyl příliš nadšen, ale netroufal si odmítnout. Stal se součástí carského dvora. Tento život se mu nezamlouval, jeho žena byla ale nadšená. Vzhledem k její velké kráse, se dvořilo mnoho mužů, mezi nimi i car. Ten Puškina za jeho extravaganci příliš nemiloval, ale trpěl jeho přítomnost na carském dvoře jen díky jeho ženě, kterou obdivoval.

Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel.

Alexandr Sergejevič Puškám byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.

Díla Alexandra Sergejeviče Puškina:
Evžen Oněgin /1833/ - nejslavnější puškinovo dílo, veršovaný romantický román. Obětin se seznamuje s ušlechtilou Taťánou. Ona se do něho zamiluje, ale on její lásku neopětuje. V souboji zabije přítele Lenského a zničen z této tragédie odcestuje do ciziny. Po letech se vrací a zjišťuje, že Taťána je vdaná za staršího generála. Teprve teď se do ní zamiluje, ale ona ho odmítá. Oněgin je zdrcen, ztrácí smysl života.

Kavkazský jezdec /1821/ - lyrickoepická skladba. Mladý Rus je zajatcem Čerkesů. Zamiluje se do něj mladá dívka, on ji ale odmítne. Je stále zamilován do své první lásky. Dívka mu dopomůže k útěku a poté spáchá sebevraždu.

Bachčisarajská fontána /1822-23/ - lyrickoepická skladba, ve které se znovu objevuje vášnivá láska, žárlivost i vražda, tentokrát z orientálního prostředí.

Cikáni /1823/ -lyrickoepická skladba . Aleko utekl a zakotvil u cikánů. Chtěl zde svobodně žít, bez společenských předpisů. Zamiluje se do místní cikánky a později s ní uzavře sňatek. Ona ale slíbí lásku jinému muži, Aleko se rozzuří a oba zabije. Cikáni ho za tento čin zavrhnou a z jejich společenství vyhostí.

Piková dáma /1833/ -novela s fantazijním námětem, o člověku, který se upíše nadpřirozeným silám jen proto, aby byl za každou cenu šťastný. Naprosto zaslepen touhou po štěstí se dopouští zločinu.

Kapitánská dcera /1833/ - historická próza z doby rolnického povstání Pugačova /1773-75/ a vlády carevny Kateřiny II. Popisuje osudy nižšího šlechtice Griňova, včetně jeho lásky k dceři pohraničního kapitána.

Boris Godunov /1825/ - historické drama. Na přelomu 16. a 17. století došlo k boji o moskevský trůn. Na jedné straně Godunov a na druhé samozvanec Lžidimitrij. Tento příběh dává nahlédnout do vztahů mezi panovníkem a lidem.

Poltava /1828/ - historické drama o ruském reformátorovi a tyranovi Petru Velikém, který je zde oslavován.

Měděný jezdec /1833/ - historické drama z prostředí Petrohradu, pojednává o velké záplavě, která toto město postihla. Mladý Jevgenij při ní přišel o milenku. Nešťastný se toulá ulicemi a prokleje měděného jezdce – cara Petra I.. Jezdec Jevgenije začne pronásledovat a on neunikne jeho hnvu. Umírá před domem své zamřelé milenky.