Alexandr Valentinovič Amfitěatrov byl ruský novinář, prozaik a dramatik.

Alexandr V. Amfitěatrov se narodil v rodině arcikněze v Archandělské katedrále moskevského Kremlu. V roce 1885 dokončil studia práv a několik desetiletí pracoval jako novinář, zpočátku u konzervativních novin, roku 1899 založil spolu s Doroševičem vlastní noviny „Rossija“. Ty však byly zastaveny v roce 1901, po otištění satiry Gospoda Obmanovy (Páni Podvodníci). Dílo bylo zaměřeno proti dynastii Romanovců.

Roku 1904 emigroval A. V. Amfitěatrov do Paříže, v roce 1916 se vrátil do Ruska, do podzimu 1921 žil v Petrohradě, ale potom opět emigroval, tentokrát do Itálie. I tam byl literárně činný.


Spisovatelský zájem Alexandra V. Amfitěatrova byl podmíněn dobou, kromě dobové tematiky také čerpal z historie nebo z bylin.

Již od roku 1888 publikoval Amfitěatrov v St. Petěrburgu sbírky většinou kratších satirických próz a celou řadu románů:

Doč Viktorii Pavlovny – 1903 (Dcera Viktorie Pavlovny), o tehdejším postavení žen a prostituci.

Série rozsáhlých společenských románů:
Vos´midesjatniki – 1907 – 8 (Lidé 80. let)
Devjatidesjatniki – 1910 (Lidé 90. let.)

V letech 1911 – 1916 (v posledním roce se vrátil do Ruska) mu vyšlo v St. Petěrburgu 34 sebraných spisů. Jeho knihy se dočkaly mnoha často rozšířených vydání a byly velice populární.

V Itálii byl rovněž literárně činný a díky perestrojce začala jeho díla vycházet v roce 1989 i v SSSR.

Zakat starogo veka – 1989 (Zánik starého století), obsáhlý svazek s romány, fejetony a literárními črtami.

Další romány:
Zver´iz bezdny – 1900 (Šelma z propasti), příběh z Neronovy éry
Vasilij Buslajev – 1922, drama o životě v středověkém Novgorodě.

Dve Nadeždy – 1936 (napsaný 1921). Jeden z románů o osudu žen, přeložený do němčiny a švédštiny. Vypráví o ženě, která se obětuje a provdá se za komisaře Čeky, aby zachránila své bratry.

Česky:
O velikém zpuštění – 1922
Útěk Lídy Basové
Průpověď krále Šalamouna – 1923
Začarovaná step - 1924
Dámy a ženy – 1925
Viktorie Pavlovna – 1925
Otrávené svědomí - 1926