Alfred Jarry byl francouzský romanopisec, dramatik a básník. Byl zakladatelem patafyziky, vědního oboru, který se pídil po rozboru dekonstrukce reality a její znovuspojení v absurditě. Alfred Jarry je jedním z prvních inspirátorů surrealismu, absurdního divadla a moderní literatury vůbec.

Alfred Jarry byl syn velkoobchodníka. V pěti letech nastoupil do Petit lyceé de Laval, ve studiích pokračoval v Saint-Brieucu a v Rennes. Ny gymnáziu v Rennes ho zaujal profesor fyziky Hébert, který byl ztělesněním "veškeré směšnosti světa". Hébert se stal také hlavním hrdinou Jarryho studentské literatury, zvláště slavným se stal textem Les Polonais (Poláci). Rok před maturitou Alfred Jarry tento text přepsal do formy komedie a tím vznikla první verze Krále Ubu, kdy se hlavní hrdina jmenoval Ébé.

V letech 1885 - 1888 napsal Alfred Jarry několik komedií ve verších a v próze. V letech 1891 - 92 studoval na Gymnáziu Jindřicha IV., kde byl žákem Bergsona a spolužákem Léona-Paula Fargua a Alberta Thibaudeta. Po maturitě neuspěl při zkouškách na studium pedagogického institutu École normale supérieure.

Alfred Jarry publkoval do několika časopisů. Seznámil se s Marcelem Schwobem. Jeho spolupráce s ředitelem časopisu Mercure de France Alfredem Valettem a jeho ženou Rachildou vedla k první uvedení Jarryho hry Ubu roi (Král Ubu) v roce 1894. I nadále spolupracoval s časopisy Mercure de France a Revue Blanche.

V roce 1896 získal Alfred Jarry místo blízko Ligné-Poa, který mu svěřil vytvoření programu Théâtre de l'Ouvre. Zde se 10. prosince 1896 konala premiéra Krále Ubu. Premiéra šokovala francouzské publikum, které několikrát během hry vyskakovalo ze sedadel. Od té doby Jarry publkoval díla zabývající se hlavně osobností otce Ubu.

V letech 1894 - 95 řídil Alfred Jarry společně s Remy de Gourmontem čtvrtletník Ymagier. Později založil i Perhinderion, který však vyšel pouze ve dvou číslech. Asi šest měsíců bydlel u svého přítele a avantgardního malíře Henriho Rousseaua. Poté se usadil na ulici Cassette v Paříži.

Alfred Jarry žil tak, jak uznával za vhodné a jak mu to vyhovovalo. Ctil zásadu Carpe diem. Zřejmě kvůli alkoholismu se soustřeďoval na požitky okamžiku a opovrhoval dlouhodobým úspěchem. Žil život jen s několika klíčovými prvky, které mu bohatě stačily ke spokojenosti: kolo, revolver a absint. Revolver používal často místo cyklistického zvonku, kolo jako výhradní dopravní prostředek a absint se pro něj stal životním symbolem. Žil v nájemním domě s polovičním stropem. Díky tomu psal v leže a vlasy měl ustavičně od vápenného stropu. Údajně ve své knihovně choval jen čtyři nebo pět knížek. Nechyběl zde však Françoise Rabelaise, který se stal výchozím dílem Jarryho tvorby. Humor mu umožňoval dosáhnout vyšší svobody.

Přátelit se s Alfredem Jarrym nebylo zrovna jednoduché. Malý, nehezký a nedbale oblečený, šokoval své okolí na každém kroku. Věčně vyvolával skandály, ohromoval a provokoval. Chodil krokem cvičeného šimpanze, mluvil vybraným jazykem a oči mu svítily alkoholem. Nesnášel lidi, kteří jej obdivovali, sentiment v něm budil hrůzu, a ačkoli se věčně potloukal po nevěstincích, něžné pohlaví. nenáviděl.

Vyčerpán, nemocný a obtěžovaný věřiteli, Alfred Jarry neustále cestoval z Paříže do Lavalu a zpět. Do poslední chvíle si dělal ze své choroby legraci. Přátelé, kteří jej navštívili, s hrůzou hovořili o opičích grimasách, jimiž se snažil zesměšnit patos smrti. Zemřel v nemocnici de la Charité. Bylo mu čtyřiatřicet let.


Jarryho patafyzika - věda postavená na hlavu - se stala epochálním pojmem a je od konce druhé světové války dodnes pěstována volným sdružením nazvaným Collegium Pataphysicum, které svým význačným členům uděluje Řád Velkého Panděra. Uchazeč o toto vyznamenání musí mít nejméně čtyři předky a nesmí mít víc než dvě oči. V seznamu nositelů tohoto řádu čteme taková jména, jako René Clair, Boris Vian, Jacques Prévert, Joan Miró, Eugěne lonesco nebo Josef Šíma.

Postavy, kterými Alfred Jarry obohatil světovou literaturu, mají jedno společné: jsou to spíš monstra než lidé.

Visions actuelles et futures - 1894, Vize dnešní i budoucí
Haldernablou - 1894
Acte unique - 1894, Jedinečný čin
Minutes de sable mémorial - 1894
César Antéchrist - 1895

Ubu Roi - 1896, Král Ubu nebo také Ubu králem, dílo, které paroduje vážnost a okázalost klasických historických dramat a nahlíží na lidského jedince jako na amorálního, bezcharakterního tvora, na pouhou karikaturu duchovně vyspělé osobnosti

L'autre Alceste - 1896, Jiný Alceste
Paralipomenes d'Ubu - 1896, Paralipomena k Ubuovi
Le Vieux de la montagne - 1896, Stařec na hoře

Les Jours et les Nuits - 1897, Dny a noci, antimilitaristický román
L'Amour en visites - 1898, Láska na návštěvě
L'Amour absolu - 1899, Úplná láska
Ubu enchaîné - 1900, Ubu spoutaný

Messaline - 1901, hrdinka, manželka římského císaře Claudia, zde zosobňuje ženskou prostopášnost a sexuální nenasytnost

Le Surmâle - 1902, Nadsamec, zde je prostřednictvím hlavního hrdiny parodicky nahlíženo na uctívání kultu síly a "nadlidství". Jarry v Nadsamci předběhl svou dobu o desítky let. Vytvořil předobraz všech supermanů dnešních dnů, a navíc dokázal tento moderní mýtus hloubkou svého pohledu jasnozřivě perziflovat.

L'objet aimé - 1903, Milovaný předmět
Ubu sur la Butte - 1906, Ubu na homoli
Par la taille - 1906, Postavou, opereta
Le Moutardier du pape - 1907, Papežova hořčičná nádoba, směšná opera
Albert Samain - 1907, vzpomínky

Posmrtně vydaná díla:
Gestes et opinions du docteur Faustroll, pataphysicien - 1911, Skutky a názory doktora Faustrolla, patafyzika, druhé nejvýznamnější souborné dílo, bylo vydáno až posrmtně na Jarryho přání. Kniha se stává jakousi biblí "vědního" oboru, nazvaného patafyzika - nejde zde o nic jiného, než o zesměšňující pohled na vážnou a konzervativní vědu, nepřipouštějící žádnou možnost omylu či náhody v bádání.

Spéculations - 1911, Spekulace
Pantagruel - 1911, opera s hudbou Clauda Terrasse
La Dragonne - 1943, Dračice
La Chandelle verte - 1969
Pieter de Delft - 1974, směšná opera
Jef - 1974
Le manoir enchanté - 1974, směšná opera napsaná v roce 1905
L'amour maladroit - 1974, Nešikovná láska, opereta
Le bon roi Dagobert - 1974, Dobrý král Dagobert, směšná opera
Léda - 1981, směšná opereta

Překlady:
La ballade du vieux marin - 1893, The ancient mariner od Samuela Taylora Coleridge
Les silenes - 1900, částečný překlad z němčiny díla Chistian Dietrich Grabbe
Olalla - 1901, Stevensonova novela
La papesse Jeanne - román Emmanuela Rhoidese, přeloženo z řečtiny

Spolupráce s francouzskými revue:
- Écho de Paris
- L'Art de Paris
- Essais d'art libre
- Le Mercure de France
- La Revue Blanche
- Le Livre d'art
- La Revue d'art
- L'Omnibus de Corinthe
- Renaissance latine
- Les Marges
- La Plume
- L'Oil
- Le Canard sauvage
- Le Festin d'Ésope
- Vers et prose
- Poésia
- Le Critique