Amos Oz je izraelský spisovatel a publicista.

Amos Oz, vlastním jménem Amos Klausner, se narodil v Jeruzalémě. Jeho rodiče, východoevropští Židé, uprchli ve 30. letech před nacisty do Palestíny. Jeruzalém v dobách jeho dětství byl jako federace různých sousedství: židovského, křesťanského, muslinského i arménského. Atmosféra židovského Jeruzaléma připomínala uprchlický tábor, přesto ho měl jako chlapec rád a psal o něm s láskou. Před sedmdesáti lety tu žili samí bulharští, italští či norští vlastenci a jedinými Evropany byli jeho rodiče a Židé jako oni. Znali mnoho jazyků a historii a milovali Evropu, která však nemilovala je. Kvůli svému evropanství byli napadáni nacisty i komunisty.

Amosovi rodiče byli velmi vzdělaní, ovládali mnoho jazyků, ale syna učili jen hebrejsky. Báli se, že kdyby ovládal jen jediný evropský jazyk, zvábila by ho Evropa a tam by přišel o život.

Ozova matka studovala v Praze a později mu vyprávěla o svých zážitcích tak podrobně, že když navštívil v roce 1992 poprvé Prahu, poznával některá místa, jako by tam již někdy byl.

Když bylo Amosovi dvanáct let, spáchala jeho matka sebevraždu. On sám se s tím nedokázal vyrovnat, měl zlost na matku, že se zabila, na otce, že ztratil tak nádhernou bytost, i na sebe, že tomu nedokázal zabránit. Rodiče vymazal ze života a ani v náhradní rodině se o nich nebavil. Ke změně došlo až v románu Příběh o lásce, v němž místo vzteku přišlo soucítění.

Po matčině smrti si změnil příjmení na Oz, to znamená silný a odvážný. Když mu bylo patnáct let, opustil domov, aby rebeloval proti světu svého otce. Ten byl pravicovým intelektuálem, Oz se stal socialistickým řidičem traktoru. Otec byl městským mužem, on se přestěhoval do kibucu, kde strávil třicet let. Sám přiznává, že to nebylo lehké, ale téměř vše, co ví o lidech, se naučil tam.

Oz prožil tři války, z nichž dvou se zúčastnl. První válku zažil jako dítě, kdy v roce 1948 byl židovský Jeruzalém obléhán a bombardován. Války v letech 1967 a 1973 ho naučily, že největší zlo není válka, ale agrese a té se musí občas čelit silou. Říká o sobě, že není tradiční pacifista, ale mírový aktivista.


Přestože Amos Oz píše knihy o lidech, jako by je psal o politice. V lidských příbězích vidí mnozí politické metafory.

V češtině vyšlo z jeho děl:
Můj Michael – 1968, č. 2004 – autorův první román, který měl hned velký úspěch
Černá skříňka – 1993, román
Mír, láska a kompromis – 1996, eseje
Firma – 1998, román
Panter ve sklepě – 1999, román
Až do smrti – 2002, novely
Jak vyléčit fanatika – 2006, eseje
Příběh o lásce a tmě – originál 2003, autobiografický román

Roku 1922 obdržel Amos Oz ve Frankfurtu Mírovou cenu německých knihkupců.