André Breton byl francouzský básník, prozaik a esejista, zakladatel a teoretik surrealismu.

André Breton původně studoval medicínu, ale studium bylo přerušeno 1. světovou válkou. Během války pracoval jako vojenský ošetřovatel. Při práci v psychiatrických léčebnách se seznámil s Freudovým učením o psychoanalýze, což ho velmi zajímalo. Od roku 1924 se věnoval výhradně literatuře a publistice.

Vzniká nové hnutí – surrealismus a Breton se stává hlavou surrealistické skupiny. Základním výrazovým prostředkem tohoto hnutí je tzv. automatické psaní. Zdrojem umění jsou podvědomí, hypnotické stavy a sny ve spánku i v bdělém stavu, někdy navozené drogami. Přestože se surrealistické hnutí po roztržce s Aragonem začalo v roce 1932 rozpadat, Breton zůstal surrealismu věrný po celý život.


Na především raný básnický vývoj André Bretona měly vliv četba Rimbauda, Lautréamonta, setkání s Aragonem Tzarou aj. Při hledání původu a zdrojů poezie vydává spolu s Ph. Soupaultem.
Magnetická pole – 1920

Nový směr propracovává teoreticky:
Ztracené kroky – 1924
Manifesty surrealismu – 1924,1930, 1942

Básnické sírky:
Neposkvrněné početí – 1930, spolu s Paulem Éluardem
Bělovlasý revolver – 1932
Spojité nádoby – 1932
Vzduch vody – 1934
Šílená láska – 1937
Arkán 17 – 1944

Prozaické a dramatické dílo André Bretona nebylo rozsáhlé:
Nadja – 1928, poetická próza kladoucí rovnítko mezi lásku – ženu a poezii. Obě jsou stvořeny z touhy a touhu neustále živí. Fotografie, výstřižky z novin a časopisů tvoří montáž textů o epizodách z autorova života.

Divadelní hry:
V divadelních textech použil Breton techniku automatického psaní.
Račte… - 1920
Zapomeňte na mě – 1920

Na podporu surrealismu přednášel Breton v mnoha zemích, např. 1935 v Praze. Pořádal výstavy, napsal:
Stručný slovník surrealismu – 1938

Řadu esejí mj.
Surrealismus a malířství – 1928
Co je surrealismus – 1928

Byl vůdčí osobností surrealistických revuí např. La Révolution surréaliste.