Andrej Andrejevič Vozněsenskij je ruský lyrický básník.

Andrej A. Vozněsenskij se narodil v rodině vědeckého pracovníka. Studoval architekturu, po studiu se věnoval umělecké tvorbě. Podílel se na architektonických projektech, vytvářel vitráže, pracoval pro divadlo a kromě toho psal básně.

Andrej A. Vozněsenskij hodně cestoval, zejména po Evropě a Americe. Zabýval se záchranou uměleckých památek a ekologickou problematikou.


Andrej A. Vozněsenskij píše modernistickou poezii se složitou obrazností a neobvyklým rytmem. Značně využívá vizuálních uměleckých prostředků, experimentuje s názvy, píše volným veršem. Píše převážně lyrické básně a poemy.

Básnická tvorba:
Ve svých lyrických sbírkách vyjadřuje A. A. Vozněsenskij rozpornost moderní civilizace.

Mozaika - 1960
Parabola - 1960
Antisvěty - 1964
Achillovo srdce - 1968
Stín zvuku - 1970
Pohled - 1972
Pokušení - 1979
Mistr vitráží - 1984
Hrob - 1987

Čtyřicet lyrických odboček z poemy
Trojúhelníková hruška - 1962, sbírka komponovaná jako skladba lyrických a lyrickoepických reflexí z cesty po Americe. Po svém vydání vyvolala velkou pozornost.

Poemy:
Mistři - 1959, Vozněsenského básnický debut o oslepení stavitelů chrámu Vasilije Blaženého, ukazuje na zrůdnost despotického systému ve vztahu k umění.

Boj! - 1960, vychází z reálného základu nalezení sibiřského Mauglího a snahy o jeho návrat do lidské společnosti.

Oza - 1962, poema s četnými básnickými experimenty.
Led 69 - 1964, námětem je odlidšťování světa. Zemi svírá obruč - metafora ledu.
Andrej Polisadov - 1981, autor se vrací k přírodě, rodné zemi a mravním hodnotám.

Vozněsenského verše se staly základem jevištní kompozice Antisvěty pro soubor divadla Na Tagance.
Z dětství - 1981, lyrická próza