August Strindberg byl švédský dramatik, prozaik a básník, průkopník nových směrů, jím začala moderní švédská próza a dramata.

August Strindberg se narodil v rodině paroplavebního komisionáře. Po absolvování lycea studoval přírodní vědy, poté medicínu, ani jeden z oborů však nedokončil. Zajímal se o malířství, chemii a fotografii, ale nejvíce ho přitahovala literatura a žurnalistika. Působil jako soukromý učitel v zámožných rodinách, herec, novinář i úředník.

Ve dvaceti letech začal August Strindberg psát hry. Když svými novátorskými díly popudil konzervativní společnost, žil šest let v dobrovolném exilu. Byl dokonce souzen pro rouhačství. Jeho tři manželství ztroskotala a to citelně ovlivnilo jeho dílo. Na počátku devadesátých let se jako důsledek rozpadu jeho druhého manželství, u něho projevila duševní krize, hraničící se šílenstvím. Krizi léčil tím, že se začal věnovat chemii, alchymii, okultismu a názorově přešel na člověka hluboce věřícího.

V roce 1907 založil August Strindberg ve Stockholmu Intimní divadlo, pro které napsal řadu her. Poslední léta strávil v samotě ve Stockholmu.


Tvorba Augusta Strindberga je obsáhlá, psal prózu, dramata i poezii.

Próza:

Červený pokoj - 1879, románová prvotina, nastavující satirické zrcadlo v duchu kritického realismu a naturalismu, stockholmské společnosti

Nová říše - 1882, román navazuje polemicky na Červený pokoj. Autor v něm otevřeně kritizuje dvojí morálku horních společenských vrstev i politického života

Manželské historie - 1884, dva svazky povídek s velmi nekonformním pohledem na manželství, které byly podnětem k soudní žalobě pro rouhání

Strindberg se uchýlil po ostrých útocích ve Švédsku do Švýcarska, kde pokračoval ve své tvorbě.

Syn služky - 1. - 3. díl, 1886 - 87, 4. díl - 1909, autobiografický román se silným akcentem na psychologickou analýzu

Bláznova obhajoba - 1893, 1914, autobiografický, francouzsky psaný román líčící problémy jeho rozpadajícího se prvního manželství

Lidé na Hemsö - 1887, úsměvný román o rybářích a sedlácích na stockolmském ostrůvku

Autorovu duševní krizi v devadesátých letech zachycují autobiografické prózy:
Inferno - 1897
Legendy - 1898

Později se vrací i ke společenské tematice:
Gotické pokoje - 1904, satirický pendant Červeného pokoje
Černé vlajky - 1907, román karikující významné osobnosti švédské společnosti

Dramatická tvorba:
Jako dramatik zahájil svou tvorbu hrami se silným sociálním a politickým podtextem:

Mistr Olaf - 1872, hra výrazně evokovala aktuální a společenské poměry
Cechovní tajemství - 1880, jedna z her se středověkou atmosférou

Zásadní přínos k vývoji světového divadla mají hry s tematikou souboje pohlaví, partnerských vztahů a to v drsné naturalistické podobě:
Otec - 1887
Kamarádi - 1888
Ta silnější - 1888
Slečna Julie - 1888
Věřitelé - 1889

Do Damašku - 1898, 1904, nábožensko - filozofická třídílná hra, pojatá expresionistickou formou životních zastavení

Hra snů - 1902, hra patřící k autorovým vrcholným dramatům, inspirovaná jeho rozchodem s jeho třetí ženou

Série dramat ze švédské historie:
Gustav Vasa - 1899
Gustav Adolf - 1900

Kristina - 1903, do příběhu o mimořádně vzdělané a kulturní královně promítl Strindberg i své osobní pocity z rozchodu se svou třetí ženou, herečkou Harriet Bosseovou. Hra byla ve Švédsku doceněna až po úspěších na zahraničních scénách.

Pro své Intimní divadlo napsal v roce 1907 čtyři komorní hry. Hry o bezmoci a disharmonii lidské existence, předjímají prvky absurdního divadla.

Blýskání na časy
Spáleniště
Pelikán
Sonáta příšer

Strindberg se projevil i jako básník, esejista, autor povídek a kulturněhistorických statí o Švédsku.