Balla je slovenský prozaik.

Balla, celým jménem Vladimír Balla, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. Po studiích pracoval soustavně na Okresním úřadě práce v Nových Zámkách. Od roku 1992 uveřejňoval své povídky v časopisech Dotyky a Literární týdeník.


Základním a neměnným charakterem autorových postav je osamělost, která se neztrácí ani ve vztahu muže a ženy. Postavy se jeví většinou jako krutá individua, která však svým konáním prozrazují touhu intenzivně a poctivě žít.

Vladimír Balla publikuje krátké prózy jen pod svým příjmením. Dosud vydal sedm povídkových knih. Je laureátem ceny Ivana Kraska za rok 1996.

Leptokaria – 1996, sbírka povídek
Outsideria – 1997, autorův pokus spojit původně samostatné povídky do románového celku
Gravidita

Tichý kút hľadania – 2002, kniha 10 krátkých próz nám nabízí vstupenku do světa, jehož pilíře stojí na fragmentech textu, jazyka i postav, příčemž se antihrdina ztvárňuje jako hračka společenských pohybů.

Unglik – 2003, v pořadí pátá Ballova kniha nenarušuje základní kontinuitu jeho díla. Jde o popis pocitových situací osamělosti, neúspěšnosti, osobního zklamání.

De la Gruz – 2005, v hlavní roli povídkové knihy hraje problematický život, který plyne sám od sebe. Delší povídkové texty se střídají jen s kostrami příběhů. Jde o jakési úlomky a fragmenty – pár řádků, jedna nebo dvě stránky. Někdy se autor omezí pouze na popis jevu, či spíše na přepis hospodských řečí, jindy je mu pozorovaná skutečnost námětem na filozofickou úvahu, občas vysloví ponaučení. Autor se přednostně zaměřuje na partnerské a rodinné vztahy. Jsou to vztahy poznamenané vzájemným nepochopením a zklamáním.

Naživu - 2008