Bartoš Vlček byl lyrický básník, překladatel a publicista.

Bartoš Vlček se narodil v rodině krejčího. V letech 1908 – 12 studoval na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, v letech 1912 – 14 v katolickém učitelském ústavu v Praze a v roce 1915 maturoval na učitelském ústavu ve Sv. Janu u Berouna.

V dubnu roku 1916 Bartoš Vlček narukoval a ještě v červenci téhož roku byl na frontě v Korutanech těžce zraněn do hlavy. .Dva roky putoval po vojenských lazaretech a potom se musel vrátit na italskou frontu.

V letech 1919 – 25 byl Bartoš Vlček učitelem v Lipníku nad Bečvou, odkud navazoval kontakty s mladými moravskými literáty, s nimiž založil v roce 1921 Literární skupinu. Krátce redigoval její časopis Host i Literární hlídku v přerovském časopise Obzor.
Publikoval i v řadě jiných periodik. Podniklněkolik cest do Itálie, na Slovensko a do Jugoslávie.

Bartoš Vlček zemřel na následky válečného zranění.


Poezie:
První verše Bartoše Vlčka vyjadřují bezprostřední okouzlení světem, blízkých poetice Wolkerova Hosta do domu:
Slavnosti večerní – 1923

Vzpoura samoty – 1923, sbírka je citovou revoltou proti umělému zastírání společenských rozporů. Harmonii zde vystřídalo vyostřené vidění sociálních protikladů, které se promítalo i do erotických básní např. skladba
Milenci – 1924.

Jenom srdce – 1926, posmrtně vydaná sbírka

Pokus o sociální drama
Učeň – 1924

Součástí Vlčkovy tvorby jsou i soubory povídek, fejetony, obrázky z cest a literární kritiky.
Uplatnil se rovněž jako propagátor česko – italských literárních vztahů a překladatel z italštiny.