Bella Achmadulina je ruská básnířka.
Bella Achmadulina, vlastním jménem Izabella Achatovna, odvozuje svůj původ z matčiny strany od Italů žijících v Rusku a z otcovy strany od Tatarů.
Bella Achmadulina vystudovala Literární institut a svoje...
Životopis
Bella Achmadulina je ruská básnířka.
Bella Achmadulina, vlastním jménem Izabella Achatovna, odvozuje svůj původ z matčiny strany od Italů žijících v Rusku a z otcovy strany od Tatarů.
Bella Achmadulina vystudovala Literární institut a svoje básně uveřejňovala v novinách a časopisech.V nich vyjadřovala své nekonvenční pojetí umění.Vysoké ocenění její apolitické lyriky vedlo k zařazení několika básní do samizdatového časopisuSintaksis a ke knižnímu vydání v emigrantském nakladatelství Posev.
Achmadulina se rovněž podílela v roce 1979 na sborníku Metropol, kde publikovala surrealistickou prózu, která často neprošla sovětskou cenzurou Perestrojka jí umožnila publikovat dříve zadržované básně a to i s náboženskou tematikou.
Achmadulina byla první manželkou Jevgenije Jevtušenka, později se provdala za Jurije Nagibina.
Poezie je pro Bellu Achmadulinu vypořádáním jejího básnického cítění se světem nových a tradičních věcí. Svůj slovník rozšiřuje o návrat k původním základům, smíšeným s moderním hovorovým jazykem. Dynamika určuje rytmus jejich veršů.
Struna – 1962 (č. 1966), autorčina první sbírka básní.
Skazka o dožde – 1964 (Pohádka o dešti)
Uroki muzyki – 1969 (Hodiny hudby). Druhá sbírka, jejíž hodnocení bylo dlouho dvojznačné. Od velké chvály ke zdrženlivému hodnocení kritiků.
Sny o Gruzii – 1979. Sbírka osahuje kromě vlastních básní a esejů také překlady gruzínské poezie.
Česky ještě:
Můj rodokmen – 1978
Probdívání – 1990
Bella Achmadulina, vlastním jménem Izabella Achatovna, odvozuje svůj původ z matčiny strany od Italů žijících v Rusku a z otcovy strany od Tatarů.
Bella Achmadulina vystudovala Literární institut a svoje básně uveřejňovala v novinách a časopisech.V nich vyjadřovala své nekonvenční pojetí umění.Vysoké ocenění její apolitické lyriky vedlo k zařazení několika básní do samizdatového časopisuSintaksis a ke knižnímu vydání v emigrantském nakladatelství Posev.
Achmadulina se rovněž podílela v roce 1979 na sborníku Metropol, kde publikovala surrealistickou prózu, která často neprošla sovětskou cenzurou Perestrojka jí umožnila publikovat dříve zadržované básně a to i s náboženskou tematikou.
Achmadulina byla první manželkou Jevgenije Jevtušenka, později se provdala za Jurije Nagibina.
Dílo Belly Achmaduliny:
Poezie je pro Bellu Achmadulinu vypořádáním jejího básnického cítění se světem nových a tradičních věcí. Svůj slovník rozšiřuje o návrat k původním základům, smíšeným s moderním hovorovým jazykem. Dynamika určuje rytmus jejich veršů.
Struna – 1962 (č. 1966), autorčina první sbírka básní.
Skazka o dožde – 1964 (Pohádka o dešti)
Uroki muzyki – 1969 (Hodiny hudby). Druhá sbírka, jejíž hodnocení bylo dlouho dvojznačné. Od velké chvály ke zdrženlivému hodnocení kritiků.
Sny o Gruzii – 1979. Sbírka osahuje kromě vlastních básní a esejů také překlady gruzínské poezie.
Česky ještě:
Můj rodokmen – 1978
Probdívání – 1990