Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic byl básník a spisovatel, představitel humanismu v Čechách. Byl významným šlechticem, neučinil tak bohatstvím ani bojovností, ale podporováním věd a literárním uměním, jehož věhlas překročil hranice Čech a rozšířil se do Evropy, která se stále ještě zhlížela v humanismu.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, příslušník panského rodu a nejmladší ze čtyř synů Mikuláše II. z Lobkovic, studoval v italské Bologni a v roce 1482 zde získal doktorát cirkevního práva. V roce 1483 se stal proboštem na Vyšehradě. Do Čech se vrací výborně vybaven a nastupuje ke službě v královské kanceláři a patří mezi nejvzdělanější úředníky. Stává se královským sekretářem, má na starosti královu osobní korespondenci. Při této práci využívá nejen hlubokého vzdělání, dokonalé znalosti latiny a dalších jazyků, ale také svého mimořádného básnického nadání. V práci pro krále Vladislava II. Jagellonského vyřizoval osobní i oficiální korespondenci v královské kanceláři, v níž se Bohuslav stal sekretářem. Své působení v královské kanceláři na Pražském hradě Bohuslav Hasištejnský ukončil ještě před rokem 1490, kdy Vladislav přesunul svůj dvůr do Budína. V letech 1490 - 91 procestoval Malou Asii, Palestinu a severní Afriku. Po roce se vrátil do Čech, neboť doufal, že ho papež jmenuje olomouckým biskupem. Nestalo se. V letech 1502 - 1503 byl ve službách krále Vladislava II. na jeho pražském i budínském dvoře.

Bohuslav Hasištejsnký se snažil o církevní kariéru. Jeho pokusy však ztroskotaly a tak se v roce 1503 uchýlil na svůj hrad Hasištejn u Chomutova. Zde založil knihovnu antických a humanistických autorů, která obsahovala více než 620 svazků a patřila nejen v Českých zemích, ale i v Evropě k největším a její velká část se dochovala dodnes. Knohovna obsahovala tituly širokého spektra oborů, které nabízel tehdy rychle se rozvíjející knihtisk. Nemalou část tvořily pozoruhodné astrologické rukopisy. Věnoval se také literární činnosti a vedení soukromé humanistické školy. Udržoval čilou korespondenci se svými významnými současníky, jakými byli např. Augustin Olomoucký, Jan Šlechta, Jeroným Balbus, Konrád Celtes. Ze svého severočeského hradu rozesílal přátelům po celé Evropě dopisy, které patřily často k vrcholům tehdejší prózy.Přátelil se také s Viktorínem Kornelem ze Všehrd, ale jejich přátelství ukončily rozpory v náboženských i osobních záležitostech. Horlivý katolík Hasištejnský se domníval, že Viktorin Kornel ze Všehrd, kališník a příznivec Jednoty bratrské, napsal báseň Papae mastic (Bič na papeže), v níž spatřoval parodii své skladby.

Konec života strávil Bohuslav Hasištejnský v ústraní na hradě Hasištejně. Byl rozčarován poměry ve společnosti i v církvi, které komentoval se sžíravým sarkasmem. Staral se také o své statky a byl prozíravým a energickým hospodářem dodnes.

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic zemřel v roce 1510, nedožil se ani padesátin. Byl poslední šlechtic, který na Hasištejně trvale sídlil. Jeho majetek se pak drobil mezi bratry a synovce, a počátkem 17. století Bohuslavův rod z Hasištejna zcela vymizel. Když v roce 1623 koupil zdejší panství Jaroslav Bořita z Martinic, v soupisu majetku už Hasištejn figuroval jako pustý hrad. O jeho další zkázu se pak postarala třicetiletá válka

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic po sobě zanechal rozsáhlé a po staletí vysoce ceněné básnické dílo. To není jen příkladem brilantního užití latiny, ale také výpovědí o člověku a době s jejími traumaty, která tak důvěrně připomínají naše dnešní starosti.


Bohuslav Hasištejnský patří k našim předním latinsky píšícím humanistům. Psal pouze latinsky, neboť češtinu považoval za barbarský jazyk. Psal kultivovanou latinou klasickou pro toto období. Jeho poezie se vyznačuje velkou tematickou šíří, zahrnuje ódy, elegie, epigramy, veršovaná poslání i satiry.

Bohuslav Hasištejnský vytvořil řadu děl poezie i prózy, v nichž se dotkl tehdejší společenské a politické situace. Jeho díla nebyla poplatná žádné objednávce, protože byl dobře zajištěn a tedy nezávislý na finančním příjmu z literární činnosti. Některá díla neurčil veřejnosti, ale jen nejbližším přátelům, jimž důvěřoval. Proto se dochovaly jeho osobité a trefné postřehy, které působí ještě dnes velmi autenticky a současně. Byly to názory na uspořádání pohusitských Čech, na fungování státu nebo obavy z tureckého nebezpečí, které ohrožovalo tehdejší Evropu.

Bohuslav Hasištejnský si ve svých básních i listech všímal předností i slabin politických činů krále Vladislava Jagellonského a i když působil v jeho službách, nebál se vedle veršů oslavných napsat i verše kritické, v nichž varoval před Vladislavovou přílišnou mírností, ústupností a nedůsledností. V díle Bohuslava Hasištejnského najdeme dále vyhraněné názory na roli peněz nebo fungování mezinárodního obchodu. Poukazoval také na důležitost vzdělání, morálky a výchovy. I dnes čtenáře zaujmou jeho vtipné komentáře k instituci manželství.

Ad sanctum Venceslaum satira, in qua mores procerum et popularium patriae suae reprehendit - 1489, satira na mravy Čechů

Satira k sv. Václavu – rozebírá vady svých současníků.
Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – vytýká šlechtě její způsob života
De situ Pragae et incolentium moribus – O položení Prahy a mravech jejích obyvatel

List Petrovi z Rožmberka
De miseria humana – 1495, traktát po vzoru antických a humanistických autorů, O lidské bídě

De avaritia – 1499, traktát, O lakomství
Carmina selecta - výbor z básnického díla
Memento mori - Rozhovor se smrtí, báseň