Daniela Hodrová je vědecká pracovnice, prozaička.

Daniela Hodrová se narodila v rodině herce Divadla na Vinohradech Zdeňka Hodra.
Po maturitě na střední všeobecně vzdělávací škole pracovala jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkra. V roce 1964 byla přijata na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Věnovala se studiu jazyků (čeština, ruština a francouzština) a srovnávací literatury. Studium ukončila v roce 1972, doktorát filozofie však získala až v roce 1977, protože její první dizertační práce nebyla přijata.

Daniela Hodrová pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon, poté následovala vědecká aspirantura a získání plné vědecké kvalifikace v Ústavu pro českou a světovou literaturu, kde se zaměřuje na problematiku teorie literatury, zvláště románu.

Daniela Hodrová k dlouhodobé teoretické práci na otázkách románové prózy v různých dobách a literaturách připojila vlastní uměleckou tvorbu.


Prózy a teoretické náhledy Daniely Hodrové korespondují v chápání románu jako věčné oscilace mezi realitou a fikcí.

Próza:
Trýznivé město – trilogie, jejíž děj se odehrává v magickém prostředí Prahy v různých časových rovinách
Podobojí – 1991
Kukly – 1991
Théta – 1992

Město vidím… - 1992, pokračování trilogie, nejprve francouzky – Visite privée – Prague, tj. soukromá návštěva – 1992 Paříž

Způsob vyjádření pocitu jedince v současném světě hledá autorka v románech:
Perunův den – 1994
Ztracené děti – 1997

Odborné a vědecké práce :
Hledání románu – 1989
Román zasvěcení – 1993
Místa s tajemstvím - 1994