Daniil Charms, vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačev, byl ruský experimentální básník, člen skupiny OBERIU, navazující na expresionismus a dadaismus, zájmem o absurditu jevů korespondujících se surrealismem.

Daniil Charms se narodil jako Daniil Ivanovič Juvačev v leningradském útulku pro ženy propuštěné z vězení, jehož ředitelkou byla jeho matka.Jeho otec, pravoslavný spisovatel Ivan Juvačev, byl jako člen teroristické skupiny Narodnaja volja odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl posléze změněn ve vyhnanství na Dálném Východě.

Múzicky a výtvarně nadaný Daniil Charms vystudoval elitní střední školu Petrschule, kde se naučil perfektně německy a slušně anglicky. Ze studia elektrotechniky, kterou začal studovat v roce 1924, byl vyloučen pro své výstřední chování.

Charms provokoval nejen svým výstředním chováním, ale i oblékáním. Dandy v přesně střiženém saku, golfkách, s velkým prstenem na ruce a těžkou holí, si v sovětském Rusku dvacátých let koledoval o problémy již pouhým vzezřením. Pouštěl se do improvizací, aby pobavil své okolí. Po Leningradě vyhledával charakteristické postavičky, podivíny a zkrachovalce.

V roce 1925 vytvořil Daniil Charms spolu se dvěma básníky, Alexandrem Vvěděnským a Nikolajem Olejnikovem, a filozofy Leonidem Lipavským a Jakovem Druskinem společnost, které říkali "činaři". Spojovalo je vzájemné přátelství a téměř shodný názor na umění.

Koncem roku 1927 organizoval Charms skupinu OBERIU tj. Společnost reálného umění. Šlo o poslední skupinu revolučního levicového umění.

Atmosféra proti "činarům" a OBERIU začala nebezpečně houstnout, v roce 1931 byla proti nim rozpoutána štvavá kampaň. OBERIU už nesmělo veřejně vystupovat a začaly represe proti činarům.
Spolu s Vvěděnským byl Charms zatčen a odsouzen a krátce po propuštění opět zatčen a vyhoštěn spolu s přítelem na rok a půl z Leningradu.

V letech 33 - 34 publikoval Daniil Charms své verše v dětských časopisech, v roce 1937 po vydání básně Jednou z domu vyšel pán ho postihl definitivní zákaz publikování. O pár let později byl zatčen tajnou policií a již nikdy ho jeho přátelé a příbuzní neuviděli.

Není zcela jasné, zda Charms zemřel při několikadenní cestě ve vlaku do Novosibirska, nebo zemřel v tamní nemocnici.

V roce 1956 byl Daniil Charms rehabilitován. jeho příbuzní dostali dokument, v němž se praví, že stíhání D.I. Juvačeva bylo zastaveno, protože se dodatečně zjistilo, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu.


Daniil Charms tvořil ve velmi těžké době sovětského Ruska a věděl, že se jeho deníky a další písemnosti mohou dostat do rukou NKVD. Jeho texty lze těžko zařadit k některému literárnímu žánru, v němž se život pojímá jako zázrak, ale zároveň se demaskují i jeho pokrytecké stránky.

V tisku Charms poprvé vystoupil v petrohradském almanachu Sbírka veršů - 1926. V roce 1927 byla uvedena na scéně jeho hra Jelizaveta Bam, jež spolu s jeho dramatickými miniaturami tvoří jakousi předehru absurdního divadla.Satirický talent a smysl pro nečekaná spojení rozdílných stylů koresponduje s jeho životní filozofií, jež mu umožňuje nacházet poezii v absurditě a nonsesu.

Jeho výstřednost byla podložena výrazným literárním talentem, který projevil nejprve jako autor knížek pro děti. Za to se mu dostalo velkého uznání, i když jak říkal, psal je jen kvůli obživě a co je ještě zajímavé, neměl sám děti rád.

V roce 1928 začal vycházet časopis pro děti Ježek, do něhož Charms přispíval svými básněmi, povídkami a pohádkami. Zároveň psal i do časopisu Čížek.

Mezi jeho tvorbou pro děti a dospělé je předěl zcela zanedbatelný. Charmsovy verše pro děti začaly znovu vycházet od 60. let.

Další díla: (vydání)
Kosťor - 1927
Děň poezii - 1965
Igra - 1962
Čto eto bylo - 1967
Izbrannoje - 1974
Sobranije sočiněnij - 2 sv. 1994 -95