Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt (1. ledna 1888 – 2. února 1946), byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař.

Roku 1910 vystoupil jako recitátor a zpěvák v kabaretu Bílá labuť. E. Bass byl spolutvůrce kabaretu Červená sedma. Spolupracoval se satirickými časopisy a spolu s několika karikaturisty vydával Letáky. V letech 1921–1942 působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko.

V letech 1921–1933 působil jako redaktor Lidových novin. Od roku 1933 byl šéfredaktorem Lidových novin, tuto činnost vykonával až do roku 1942, s obdobím po r. 1939 je spojen nucený odchod židů z LN, E. Bass s ním asi nesouhlasil, ale nepostavil se proti němu, ani nerezignoval na svoji funkci. Někteří kritici LN tohoto období naznačují, že aktivita propouštění byla větší než nutná – což E. Bass jako šéfredaktor mohl ovlivnit, jiní se domnívají, že E. Bass dělal, co bylo v jeho silách.

Dílo Eduarda Basse:
Jak se dělá kabaret? – 1917
Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu – 1917
Letáky, 1917-19 – 1920
Klabzubova jedenáctka – 1922, příběh otce, který má jedenáct synů, ze kterých vytvoří profesionální, neporazitelný fotbalový tým. Bass se zde humornou formou zamýšlí i nad etikou a profesionalitou sportu.
To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil – 1930, literární parodie, které se setkaly s velkým ohlasem.
Umělci, mecenáši a jiná čeládka – 1930
Fanynka a jiné humoresky
Případ v čísle 128 a jiné historky
Šest děvčat Williamsonových
Potulky pražského reportéra
Holandský deníček
Divoký život Alexandra Staviského – 1934
Čtení o roce osmačtyřicátém – 1940
Potulky starou Prahou – vycházelo v letech 1921 – 1941
Cirkus Humberto – Cirk Umberto 1941, román byl zamýšlen jako povzbuzení českého národa, vyzdvihovány jsou spravedlnost, přímost, ctižádost, ... . Bass zde na pozadí cirkusu sleduje tři generace cirkusáků. Ústřední postavou je Vašek Karas, syn šumavského zedníka, který odejde k cirkusu, nakonec se ožení s dcerou ředitele a sám se později stane ředitelem cirkusu, předtím však vystřídá mnoho činností u cirkusu.
Lidé v Maringotkách – Též Lidé z maringotek 1942, soubor povídek z cirkusového prostředí. Tzv. cirkusový dekameron.
Kázáníčka – 1946¨

Posmrtně
Křižovatka u Prašné brány – 1947

Dále vyšla celá řada jeho povídek, nejedná se o výbory sestavené jím, ale o posmrtná vydání jeho většinou ještě nepublikované tvorby:
Povídky – 1956
Rozhlásky – 1957
Pražské a jiné historie – 1968
Na lodi za pohádkou – 1969
Kukátko – 1970, obsahuje:
Kukátko
Rozmarná vyprávění
Staropražské motivy
Postavy a siluety – 1971
Moje kronika: Vzpomínky a korespondence – 1985

Kromě toho vytvořil řadu rozhlásků, šansonů, skečů a kupletů – některé z nich zlidověly (např. Nešťastný šafářův dvoreček)