Egon Hostovský byl prozaik, autor psychologických próz.

Egon Hostovský se narodil v početné židovské rodině. Byl nejmladším z osmi dětí spolumajitele nevelké textilní továrny. Po maturitě na náchodském reálném gymnáziu začal studovat filozofii v Praze, záhy však přešel na univerzitu ve Vídni. Ani tam však studium nedokončil.

Egon Hostovský se do Čech vrátil v roce 1930 a pracoval až do roku 1937 v různých nakladatelstvích. Poté se stal úředníkem ministerstva zahraničí. Přednášel v Bruselu a když byla naše země okupována Německem, vydal se do Paříže, Libanonu a odtud do New Yorku. Zde pracoval na československém konzulátu.

Po válce se Egon Hostovský vrátil domů. V roce 1948 byl diplomatem na zastupitelském úřadě v Norsku. Za rok se však úřadu vzdal a v roce 1950 se natrvalo usadil v USA.

V Americe působil Egon Hostovský nejprve jako učitel češtiny, potom jako novinář a redaktor Svobodné Evropy. Nakonec se věnoval jen literární činnosti.


Bohatá prozaická tvorba Egona Hostovského v sobě nese několik výrazných rysů: ja to jeho specifické české židovství, expresionismus po 1. světové válce a později filozofie existencialismu a moderní psychologie.

Ve svých prózách se Egon Hostovský soustřeďuje na téma narušení mezilidského dorozumění, jeho hrdinové se cítí cizinci mezi lidmi. Trpí pocitem osamění, marně se pokoušejí navázat trvalejší vztahy.

První povídková tvorba Hostovského je odrazem života židovské minority v českém maloměstském prostředí:

Zavřené dveře - 1926
Stezka podél cesty - 192
Ghetto v nich - 1928

Danajský dar - 1930, je jím myšlena 1. světová válka, kniha je generačním románem mládeže, která z ní vyrostla

Ztracený stín - 1931

Případ profesora Körnera - 1932, román využívá motivu dvojnictví, jeho hrdina prožívá dva životy - jeden skutečný a jeden pomyslný

Černá tlupa - 1933, osobitě chápaný motiv dvojnictví se projevuje i v protikladu světa dospělých - lež, sobectví prospěchářství, a světa dětí - fantazie, družnost, citlivost

Žhář - 1935, román, ve kterém se pohledem patnáctiletého chlapce odvíjí rodinné drama jako předzvěst zkázy obecnějšího rázu

Dům bez pána - 1937, román, který byl rovněž chápán jako podobenství konkrétních lidských osudů i osudů národních i společenských

Tři starci - 1938

Exil dal vzniknout Hostovského závažným prózám zrcadlícícm situace a duševní procesy člověka zbaveného vlasti a domova:

Listy z vyhnanství - 1946, povídky, psychologický obraz emigranta
Sedmkrát v hlavní úloze - 1946, otázka spoluviny inteligence na válečné krizi
Úkryt - 1946, nalezení životního smyslu v aktivním odporu proti zlu
Cizinec hledá byt - 1947, ani po válce neopouští člověka úzkost z absurdity společenských poměrů.
Zde se projevuje vliv F. M. Dostojevského a Franze Kafky.

Svým způsobem další vývojovou etapu představují povídky a romány od druhé poloviny 50. let. Hostovský v nich dále rozvíjí svá základní témata, hledání smyslu lidské existence, proces vlastního uvědomování.

Nezvěstný - 1956
Půlnoční pacient - 1958, román patří ke klíčovým dílům spisovatelovy tvorby
Dobročinný večírek - 1958

Všeobecné spiknutí - 1969, nejrozsáhlejší autorův román, kdy Hostovského dílo vrcholí. V tomto psychologickém románě o postavení českého spisovatele exulanta v Americe se prolínají obrazy ze skutečného světa a světa přeludů - tzv. magický realismus.

Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině - 1966 Toronto, 1995 Praha, vzpomínková kniha

Některé práce Egona Hostovského byly napsány jen anglicky, jiné byly přeloženy do různých jazyků. Několik z nich bylo zfilmováno.

Dílo Egona Hostovského vychází v několika souborných vydáních, např. ve Spisech v edici Olgy Castelliové - Hostovské.