Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pittermann, byl dramatik, autor životopisných próz, výtvarník, filmový scenárista, herec a režisér.

Emil Artur Longen byl synem advokáta Pittermanna z Vlašimi. Studoval malířství na Akademii výtvarných umění, ale pro absenci byl vyloučen. Jeho největší vášní bylo divadlo. Už v patnácti letech utekl z domova a přidal se ke kočovné společnosti. Otec ho zato vydědil.

Emil Artur Longen patřil k největším bouřlivákům prvních třiceti let 20. století, žil jako bohém, přátelil se s E. E. Kischem a Jaroslavem Haškem. Oženil se s herečkou Xenou Markovou.

Longen využíval čas nejen na dobrodružství, jimiž dráždil měšťáky, ale hlavně na svou tvorbu. Jako výtvarník se podílel na založení malířské skupiny Osma. Jako herec, režisér a autor působil hlavně v kabaretu, prošel několika podniky. Několik scén sám založil, největší vážnost získala Revoluční scéna, která uváděla původní hry i novátorské výklady klasiky a inscenačně porušovala dobové konvence. Trvaleji, v letech 1923 - 30, působil v Divadle Vlasty Buriana. Pracoval zde jako herec, režisér, dramaturg, autor i překladatel.


Mnohostranností svého zájmu se stal Emil Artur Longen předchůdcem naší umělecké avantgardy.
Mimo jiné byl u zrodu několika kabaretů a divadel, hrál a psal hry, filmové scénáře i romány, maloval dekorace a natáčel filmy.

Podle mínění některých badatelů měl Longen velkou zásluhu na úspěších Vlasty Buriana. Psal pro něj hry a scénáře např.:
C.k. polní maršálek
Hrdinný kapitán Korkorán
Nezlobte dědečka
Anton Špelec, ostrostřelec

Náměty pro své satirické texty čerpal Longen z atmosféry Rakousko - Uherské monarchie i první republiky:

Osud trůnu habsburského - 1927
František Ferdinand d´Este - 1927
Někdy kriminál nad svobodu - 1926

Přínosné byly Longenovy vzpomínky:
na Vlastu Buriana
- Král komiků - 1927, román

Jaroslava Haška
- Jaroslav Hašek - 1928

Xenu Longenovou
- Herečka - 1929

Kritika i diváci si považovali i Longenových frašek.

Dezertér z Volšan - nejznámější fraška, ve které manžel, nenapravitelný flamendr to přežene s koňakem a je považován za mrtvého. V rakvi ho odnesou na Olšany a k manželce se nastěhuje milenec. Jenže "umrlec" se v rakvi probudí a uteče na další flám. Když se vrací, je považován za ducha. Režisér a umělecký šéf Arény Ivan Krejčí se k Dezertérovi z Volšan vrací již podruhé.Po některých úpravách, zhudebnělých Gellnerových básní a posunutí děje blíž k předválečné bohémě, má Longenův Dezertér stále svoje kouzlo - nese v sobě atmosféru staré Prahy a jejího jazyka.