Ernest Hemingway, americký spisovatel, se narodil v Oak Park ve státě Illinois. Je považován za čelního představitele Lost generation (Ztracené generace).

Hemingway byl velmi ovlivněn válečnými událostmi. Po získání základního vzdělání se stal reportérem v Kansas City Star. Hned po vypuknutí 1. světové války vstoupil jako dobrovolník do italské armády. Španělské občanské války se zúčastnil jako reportér. Po druhé světové válce pracoval jako dopisovatel. Poslední roky života strávil na Kubě.

Ernest Hemingway zemřel 2. července 1961 ve městě Ketchum v Idaho. Někdy je jeho smrt vysvětlována jako nehoda při čistění hlavně, jeho přátelé se však shodli na tom, že pravděpodobně spáchal sebevraždu, neboť trpěl depresemi.

Ovlivněn válkou vyhledával Hemingway nebezpečí, měl zálibu v nebezpečných sportech a lovu. Ve svých dílech své hrdiny stavěl do nebezpečných situací, kde pak prokazovali čest a odvahu. Tak hledal pravdu o člověku v mezní situaci.

Ernest Hemingway je nositelem Pulitzerovy ceny (1953) a Nobelovy ceny za rok 1954, kterou však nemohl převzít kvůli zraněním způsobeným předešlou leteckou nehodou z Ugandy.


Většina děl Ernesta Hemingwaye byla inspirována osobními zážitky, styl jeho psaní je úsečný, díla nemají citové zabarvení. Postavami jeho románů, povídek a novel jsou často muži, kteří vedou nebezpečný způsob života.

Drama:
Pátá kolona – je to jediné drama, které Hemingway napsal, vychází ze zkušeností ze španělské občanské války

Romány:
Fiesta - 1926
Sbohem armádo - 1929

Komu zvoní hrana – 1940, námětem k tomuto románu mu byla španělská občanská válka. Děj románu se odehrává ve třech dnech, které prožije na straně republikánů americký dobrovolník Robert Jordán. Ten představuje typického hrdinu Hemingwayových příběhů. Je mužný, odhodlaný položit život. Význam však nemá jeho smrt, ale to, pro co zemřel. Autor to vyjadřuje úvodním mottem: „Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ Autorem těchto slov je básník John Donne (1572 – 1631).

Zelené pahorky africké – o lovu v Africe

Pohyblivý svátek – bohémský život umělců v Paříži

Přes řeku do stínu stromů

Novely:
Smrt odpoledne - 1932
Mít a nemít

Stařec a moře - 1952, poslední dílo, které autor napsal. Starý kubánský rybář Santiago se po neúspěšných lovech, kdy lovil s malým chlapcem, vydá sám na moře. Uloví obrovského mečouna, se kterým zápasí dva dny, než se mu podaří rybu harpunovat a přivázat k lodi. Byl to jeho životní úlovek. Je vyčerpán a uvažuje, co s rybou udělá a jak se bude mít dobře. Ale mrtvou rybu napadnou žraloci a starý rybář nemá sílu ruby ubránit. Vrací se zpět pouze s kostrou své tak těžce ulovené ryby. Smysl této novely není v beznaději, ale naopak ukazuje, že rybář udělal vše pro to, aby vyhrál svůj boj s rybou, tedy aby dosáhl toho, co chtěl. „Člověka je možno zničit, ale ne porazit“.

Povídky:
Tři povídky a deset básní
Za našich časů
Prvních 49 povídek
Muži bez žen