Eugène Ionesco byl francouzský dramatik a básník rumunského původu, ačkoliv v některé literatuře se vyskytuje i rumunský dramatik, žijící v Paříži. Jeden z hlavních představitelů absurdního dramatu.

Na jeho prvních dílech je patrný vliv dadaismu, kdy bojuje proti logice světa a řeči. Později Ionesco došel k názoru, že svět je plný utrpení a fanatismu, proto se v jeho hrách objevuje tragická a bezradná vize světa. Svět se pro něj stal jakýmsi gigantickým strojem, který ničí člověka a z tohoto stavu je jediným východiskem humor. To ho vedlo k tvorbě tzv. „antiher“ a absurdnímu dramatu. Tato díla je třeba chápat jako memento proti osamění, ale i politické zvůli.

- Plešatá zpěvačka - 1948, premiéra 1950. Inspirací mu byla učebnice angličtiny. Její nesmyslný text, absurdní rozhovory a nesouvisející věty, atd. použil v této hře - vznikla tzv. tragédie řeči. Herci zde mluví podle této učebnice, nevede se zde žádná smysluplná konverzace. Tato hra bývá hrána jako komedie, občas i jako fraška, autor však tvrdí, že původní pocit, který ho vedl k napsání této hry bylo spíše tragično než komično.
- Budoucnost je ve vejcích čili Všeho je třeba ke stvoření světa - 1951
- Lekce - 1951
- Židle - 1952 V této hře je jeviště zaplněno prázdnými židlemi, na něž postupně usedají neviditelné osoby. Jediní viditelní, Stařenka a Stařeček, s nimi vedou rozhovor. Hru uzavírá příchod Řečníka, jehož úkolem má být předání Stařečkova poselství o smyslu života.
- Amédée aneb Jak se ho zbavit - 1954
- Jakub aneb Podrobení - 1954
- Nový nájemník - 1955
- Improvizace Almy neboli Pastýřův chameleon - 1958
- Nenajatý vrah - 1959
- Nosorožec - 1960
- Král umírá - 1962
- Jeux de Massacre - 1970 (v češtině se užívá velmi nepřesného překladu Hra o masakru)