Euripidés, představitel antické řecké literatury, psal značně novátorsky. Byl neobyčejně vzdělaný a jeho časté setkání s filozofy ho vedly k dalšímu uvolnění látek, které zpracovávali jeho předchůdci. Na rozdíl od nich šel dáli ideologicky. Do svých her uvedl i postavy sympatických otroků, všímal si nedostatků athénské demokracie.

Povahy hrdinů byly prohloubeny psychologicky, někdy však nedokázal uspokojivě vyřešit mravní a ideové konflikty, proto řešil svízelné situace nadpřirozeným zásahem božstva do děje.

Médeia – nejlepší Euripidésova tragédie, která vypráví pověsti o mytologických plavcích Argonautech usilujících o získání zlatého rouna. Ten, kdo vlastnil zlaté rouno, se stal dědicem krále Kréthea.

Královská dcera Médeia zachrání vůdce Argonautů Iasóna, pomůže mu zmocnit se zlatého rouna a odpluje s ním do Korinu. Zde si však Iáson oblíbí dceru Kreónta Glauku, s níž se má oženit. Médeia připravila krutou pomstu: poslala Gauce svatební rouno a ozdobu do vlasů. Svatební šaty se na nevěstě vznítily, Vlajka uhořela a sní zahynul i její otec. Potom Médeia zavraždila i obě své děti, které měla s Iásonem.